Na svém místě by předseda mohl zůstat, leda by průzkumné agentury zjistily, že lidem se víc líbí pohled na tlustého, zpoceného, věčně nasupeného normalizačního aparátčíka než na elegantního, usměvavého mladého chlapa. Ten totiž může reprodukovat průzkumy veřejného mínění stejně dobře, ne-li lépe.

Jiří Paroubek opravdu začíná zaujímat roli pouhého tlumočníka výsledků práce průzkumných agentur a k ničemu jinému už ho sociální demokraté nepotřebují. Vzpomeňme, jak se stavěl k radarové (ba i raketové) základně v době svého premiérování – tehdy nad ní ledabyle mávl rukou a věnoval se jiným záležitostem. Jakmile se ale dostal do opozice, otočil a začal radar odmítat.

Pan předseda se ale staví negativně třeba i k vyslání našich vojáků do Afghánistánu. Z jakého důvodu? To ozřejmil 23. listopadu svým prohlášením pro Českou televizi: „Nezapírám, že lidé to nechtějí a my to nechceme také.“ O radaru se naposledy vyjádřil začátkem tohoto měsíce v Právu takto: „Čeští občané si to nepřejí, my si to nepřejeme, vidíme to jako zbytečnou věc.“

Kdo mu řekl, že si lidé nepřejí radar, vojáky na zahraniční misi, školné, poplatky u lékaře? Samozřejmě průzkumné agentury. Sociální demokraté by tedy měli zvážit, zda pan Paroubek není zbytečná figura, protože napříště jim postačí jen zpráva z agentury a oni se podle ní zachovají.

Možná si ale v Lidovém domě budou svého předsedu naopak hýčkat a chovat jak v bavlnce, protože jedná přesně podle Encyklopedie Diderot. Ta pod heslem populismus říká, že jej používají „osobnosti, které se za účelem získání moci obracejí přímo na lid, bez ohledu na metody tradiční politiky, a využívají sociální demagogii. Jejich programy slibují rychlé vyřešení nejnaléhavějších problémů v zájmu lidu, za jehož mluvčí se vydávají. Popularitu získávají rétorikou založenou na stížnostech a požadavcích opomíjených vládnoucí elitou.“

Pan Paroubek je přímo ukázkovým příkladem takové osobnosti, ve svém cynismu dovedl populismus díky průzkumům veřejného mínění až do nejvyšších sfér naší politiky. Jenže co dál? Průzkumy mínění nebudou stačit navěky a možná si lidé časem uvědomí, že kvůli takové politice to jde s naším hospodářstvím a vůbec s celou společností velmi rychle s kopce. Co tedy až mu přestanou tyto průzkumy stačit?

Pak už zbývá jediná cesta: vymývání mozků. Můžeme si být jisti, že by se po ní pan Paroubek ve své touze po moci nevydal?