Nejednejte ve sněmovně, radí ODS
V patnáctiletých (skoro patnáctiletých) dějinách Neviditelného psa jsem se jedinkrát dostal do vážnějšího konfliktu s politiky. To bylo, když jsem navrhl, samozřejmě žertem, aby poslanci a) nebrali plat, b) scházeli se jen v případech, kdy evidentní nutnost nutí ke změně stávajících zákonů. Tím bylo myšleno: jakmile se začnou vyrábět létající auta, stávající silniční zákon musí být novelizován. Dokud se nebudou létající auta vyrábět, nechme ho být.
To byla bouře na moji hlavu! Když jsem se bránil, že jsem to myslel ze srandy, zněla odpověď: Ale co když to lidi vezmou vážně?
No a teď prakticky totéž navrhuje se zcela vážným obličejem Petr Nečas.
Ony jsou ty motivy zcela jiné. Já to myslel opravdu z legrace. Napůl z legrace. Asi z 10% z legrace. Je to přece šílené, když 200 žen a mužů na plný úvazek přepracovává už teď nepřehledný zákoník. Proč? Jaké nové skutečnosti přináší život?
Ovšem Petr Nečas měl jiné pohnutky. V akváriu zcela odděleném od života si myslí, jaký to byl skvělý nápad, že lidi prohlédnou, že si uvědomí situaci, že pochopí, oč ve sněmovně jde, že za 50 miliard vyždímaných z daňového poplatníka si rudí chtějí koupit volební vítězství (za upachtěného, ubohého přispění lidovců, kteří "by taky chtěli"). Jenže lidi prohlédli už dávno, když Mirek Topolánek začal dělat své nepochopitelné chyby. Humbukem ve stylu "nechme toho" nelze tu díru zalepit.
Je to díra v důvěře.
