Výsledky rozhodují a výsledek je jasný – Petr Fiala dosáhl svého, před půl rokem by na to málokdo chtěl vsadit pětikorunu. Udržel Spolu, dohodl se s K2, zatím se daří nevyzpytatelné Piráty držet v Pětce, o fous vyhrál volby a vposledku měl úspěch při jednání s nevyzpytatelnou lidskou a politickou anomálií jménem Miloš Zeman. 

Toto je třeba ocenit a vše ostatní je absolutně vedlejší. Už úplně absurdní je zlobit se na něho, že nechce prozradit, jak úspěchu dosáhl.

Jen blázen si může myslet, že v Zemanovi zvítězila slušnost a odpovědnost, to jsou vlastnosti, které nikdy neměl. Buď mu Petr Fiala položil blíže neurčený nůž na krk, anebo zvítězil babišovsko-zemanovský kalkul, že Fialova vláda pohoří. S Janem Lipavským do mezinárodní vřavy daleko nedojde v době, kdy hrozí otevřený konflikt Polska a EU a dost možná i válka na Ukrajině. Pokud Zeman postupuje podle výchovného systému „nech spratka sáhnout na kamna, podruhé to neudělá“, pak ale je záhada, proč musel vydávat v pátek čtyři artikule proti Lipavskému s vědomím, že bude v pondělí souhlasit s jeho nominací.

Můžeme spekulovat o tom, co se stalo, co znamenala Fialova schůzka s Mynářem. Že byla utajená? Jde o výsledek, a ten je tak dobrý, jak si mohl jen bezbřehý optimista přát – budeme mít vládu nezatíženou nekonečnou tahanicí kolem kompetenční žaloby, která by odváděla pozornost od skutečných problémů. Ano, delikátní jednání se dějí za zavřenými dveřmi. Snad jednou ukojíme zvědavost, o nic jiného nejde. Teď přejme Fialovi klid a pevné nervy, bude obé potřebovat.

Rusko a NATO

Ruský prezident Vladimír Putim žádá záruku, že se NATO nebude dál rozšiřovat na východ. Jde samozřejmě o Ukrajinu a Gruzii. Mimo realitu je hra na to, že Ukrajina a Gruzie mají autonomní právo a volbu spojenců. Fidel Castro a jeho Kuba taky byl samostatný stát a USA daly najevo maximální nelibost, když před šedesáti lety sovětský diktátor Nikita Chruščov nechal na Kubě zřídit odpalovací rampy pro své rakety. Je to absolutně zbytečné dráždění hada bosou nohou. Západ nemá na Ukrajině a v Gruzii žádné vážné a ospravedlnitelné zájmy. Dětinská je snaha Rusko takto škádlit. Už jednou to dopadlo špatně – výsledkem je návrat Krymu pod ruskou správu, v níž byl od dob Kateřiny Veliké. Napínání svalů směrem k Rusku je zbytečné. Tím spíš, že ty svaly jsou chabé, pokud vůbec nějaké.

Od pana Lipavského těžko čekat racionální postoj v duchu Henry Kissingera, který by pravděpodobně nikdy nedovolil, aby podobné hrátky vůbec začaly. Naštěstí na Lipavském nezáleží, rozum by měl zazářit v jiných metropolích, než je Praha.