Blíží se volby nových členů Rady České televize a stále jasněji se rýsuje vize likvidace jejího ředitele Petra Dvořáka. Pokud by se tak stalo, opakoval by se hanebný případ likvidace skvělého a úspěšného ředitele – poprvé to byl Ivo Mathé. Dnes by to tedy měl být Petr Dvořák, profesionál na vrcholu svých profesních schopností, kterému se podařilo vybudovat fungující televizní stanici veřejné služby světového typu.
První paradox: Rada České televize má být nezávislé těleso, v němž mají být „zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.“ Členy volí a odvolává Poslanecká sněmovna a to je čertovo kopýtko. Každá dílčí volba tak či onak odráží rozložení sil ve sněmovně. Konstelace je taková, že příslušný volební výbor je schopen nastrčit do užší volby paletu protivníků Petra Dvořáka. Situaci velmi přesně analyzuje Jiří Leschtina na serveru Seznam (zde). Rád bych navázal a rozvedl myšlenku uvedenou v závěru jeho článku, dovolím si obsáhlejší citát:
Co se ale může stát s Českou televizí, pokud Petr Dvořák padne? Pučisté si zřejmě představují bleskurychlé ovládnutí média. A jeho podřízení volebním zájmům ANO, SPD a KSČM. A zároveň co největší vytěsnění demokratické opozice z obrazovky. Což ale nemusí na sto procent vyjít, zvlášť když do voleb budou zbývat zhruba čtyři měsíce včetně prázdnin. Klidně se může ukázat, že není tak snadné ze dne na den otočit televizní moloch o třech tisících zaměstnanců a zapřáhnout ho do služeb autoritářské klaky.
Tolik Jiří Leschtina. Tady jen významově malinko posunu poslední větu: televizní organismus nejenže není snadné otočit, ve skutečnosti je to absolutně nemožné. Slovo organismus není voleno náhodně. Každá redakce, i ta docela malá, je organismus. Lidé neznalí chodu médií to netuší, ale je to tak, že redakce se liší od manufaktur na výrobu cviček, kde je jedno, kdo šije podrážky. Jistě že Petr Dvořák není Bůh otec, ale útoky na něho jsou tak směšně účelové a prvoplánové, že celý ten organismus je už teď připraven na obranu. Vytýkat mu střet zájmů kvůli angažmá v Leica galerii ve Školské ulici, tak to musí rozesmát i Pepka Vyskoče: mezi Leica galerií a Agrofertem je mnohem více rozdílů než shodných bodů, když už jsme u střetu zájmů. Týmu České televize se dá leccos vytýkat (to hlavní vyjádřil dobře jeden můj přítel: je to předvídatelnost postoje). Ale pitomci to opravdu nejsou. Dovedete si představit tu bouři, která nastane během měsíců před volbami, které asi budou nejdramatičtější za posledních třicet let, už z toho důvodu, že za určité konstelace výsledků by současný premiérministr mohl taky skončit v kriminále?
I na to dobře poukazuje Jiří Leschtina, když uvažuje nad eventuálním postojem Andreje Babiše k této věci. Když měl zvládnout pandemii, skončili jsme na posledním místě na světě. Tohle by mohlo vyvolat nepřehlednou politickou bouři se zcela nevyzpytatelným výsledkem. Odhaduju, že profitovat by na tom mohli Piráti, protože mají sex appeal pro horké hlavy. Teď by byly rozpálené revolučním nadšením. Pak by si mohl Babiš nechat dělat střih na tepláky. Na slavném vězeňském autobuse Pirátů sedí Babiš jako poslední v řadě. Není v jeho zájmu loďkou v peřejích moc kývat. Otázka ovšem zní, jak přímý má vliv na blouznivce, kteří si myslí, že Česká televize je taxík a že změnou šoféra ten taxík pojede místo na Smíchov do Libně.
Takže ta výzva z titulku, nechte Českou na pokoji, je míněna mimo jiné i ve prospěch blouznivců toužících po převratu. Už ta slova tady padla – velmi často mlýn rozemele mlynáře.