Nečas v Bruselu
Význam politických sporů je přímo úměrný pozornosti, kterou vyvolají. Může jít o bagatelu, nesmysl, dokonce o uměle vyvolaný problém. Čistě věcně, jde o uměle vyvolaný problém. Kdyby kdokoli z nás, vy nebo já, nebyl schopen ve Francii doložit zdroj příjmů, popadnou nás za sedinku a vyhodí a nikdo ani necekne. Francie dlouho překračování svých zákonů tolerovala a teď řekla "dost". A zrodil se problém.
Petr Nečas podle všeho zaujal v Bruselu opatrné stanovisko. Nepřidal se k protifrancouzské štvanici a zdůraznil českou pozici, že tu jde o problém sociální, nikoli rasový. Ilustrací k této tezi budiž nedávný tragický případ z Bratislavy, kdy jeden muž ztratil rozum a v záchvatu zběsilosti vystřílel jednu rodinu a vzal na onen svět ještě další lidi. První zprávy mluvily o "pobitých Romech", pak se ukázalo, že z celé řady obětí je jediný Rom. Přitom averze vůči nešťastné rodině byla zřejmě ten spouštěcí mechanismus agrese. Kde je rasový podtext? Nedoložitelný. Šlo o sociální problém, o způsob života. To se snažil Petr Nečas vysvětlit v Bruselu.
I zrodilo se politikum. Pro nás pro všechny by bylo lepší, kdyby lídři diskutovali o rozpočtové kázni a ne o okrajovém problému, který by měly řešit místní úřady. Za Rakouska se tuláci posílali postrkem do domovské obce. K tomu došlo ve Francii. Vznikl povyk, bohužel zaštítěný vrcholnými autoritami Unie. Bude to další argument do arzenálu eurožroutů.
Je třeba říci jasně a jednoznačně, že překračování zákonů nepatří k základním lidským právům. Tuto zvrácenou představu se pokouší prosadit Barroso. Sociálním vyděděncům tím neprospívá ani v nejmenším. Těm by prospěl, kdyby summit jednal o rozpočtové kázni.
Jenže takováto logická úvaha nemá místo na slunci ve chvíli, kdy vypuknou politické a ideologické vášně.
