Podle sdělení Jana Hamáčka se chystá rezignovat ministr kultury Antonín Staněk. Boží mlýny ho semlely rychle – je to pomsta za to, že pokřtil knihu Miroslava Grebeníčka Ve znamení kříže, pokřtil a popřál jí úspěch. A pánbůh ho potrestal. Opravdu?

Jeho rezignace by měla přispět k uklidnění situace. Těžko předjímat, jak se dnes hezky říká (dnes nepředvídáme, dnes předjímáme, nad čímž se dojímáme poté, co stanovisko zaujímáme), co se stane. Pravděpodobně se nestane to, co by asi bylo rozumné a možná že by to situaci i zklidnilo, že by totiž oba vyhozené ředitele vzali zpátky.

Ono to s největší pravděpodobností nejde, jednou vyhozeni byli, skončil pracovní poměr, muselo by být výběrové řízení atd., jak už to bývá: je mnoho rozumných důvodů, proč zabránit něčemu správnému a užitečnému. Předjímám, že v kruzích sociálně demokratické věrchušky zavládl děs: co když mě povolají, abych dělal ministra gultůry? On si sám Staněk to vykoledoval tím, že do sbírky funkcí k doplnění platu vzal místopředsedu pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a přiznal, že chodí na koncerty vážné hudby, a neštěstí bylo hotovo, stal se ministrem. 

Kdopak přijde na jeho místo? Běda tomu, koho načapají, že čte knihu, nedejbože sbírku básní! Také by bylo dobré se ptát v přítomnosti darebného novináře, jaké i se píše ve slově babyčka. Kdo ví, těžko předjímat, zdali by i to stačilo. Ta kádrová nouze je příliš veliká. Budou muset losovat, budou tahat sirky a kdo vytáhne zlomenou, půjde holt dělat toho minystra. Na nezbytně krátkou dobu do nejbližší ostudy.

Tak to bude, až příště bude sociální demokracie dosazovat svého ministra kultury. Není zcela jisté, že to bude hned tak brzy. Ministr Staněk je sice v kultuře Pan Nikdo, je pravda, že kde se vzal, tu se vzal, je pravda, že loajálně sklapnul kufry přes Janem Hamáčkem, ale ořezávátko není. Především hodlá předhodit veřejnosti, tedy nikoli kavárně, ale hospodě čtvrté cenové, vyúčtování smluv obou vyhozených pánů. O to by nic, ale hodlá se uchýlit pod křídla prezidenta republiky a jemu svěřit rozhodnutí. Jestlipak sázkové kanceláře budou tipovat, jak to dopadne? Nechá si Miloš Zeman ujít příležitost utkání s tím, čemu se říká kulturní fronta? Pokud Staňkův návrh na odstoupení přijme, budou tu vážné obavy o jeho zdraví. To by nebyl on.

Je daleko pravděpodobnější, že Hamáčkova vize uklidnění situace bude aspirovat na titul groteskního výroku týdne, možná měsíce.

Před volbami do EP

Volby do Evropského parlamentu jsou většinovému občanu šuma fuk, a proto se volební předáci snaží zaujmout něčím, co nejspíš zabere – a to jsou dvojí kvality potravin. Věcí se bude zabývat příští týden vláda. Přitom je to tak jednoduché – máme na to instituce, nechť zkoumají a výsledky zveřejňují.

K těm volbám – volíme politické strany a možná někdo zvažuje své sympatie k jednotlivým poslancům či kandidátům. Ale na žádném billboardu nečteme příslušnost k politickým skupinám EP – a to jsou ty formace, která v Bruselu dělají politiku. Takže kdo nesouhlasí s eurofederalistickým konceptem unitárního eurostátu, by měl vědět, že proti tomu jsou Evropští konzervativci a reformisté a v jejich rámci fungují poslanci za ODS vedení Janem Zahradilem. Naopak Aliance liberálů ALDE je silně federalistická, vede ji fanatik Guy Verhofstadt a poklonkují mu poslanci ANO. 

Čtete dobře, toho ANO, jehož šéf Andrej Babiš se tváří jako eurorealistický bojovník a zachránce Česka před spáry Bruselu. Takže proklamace pana Babiše jsou čistě pokrytecké, jiný jazyk v Česku, jiný v Bruselu. Kdo kam patří, to je třeba zkoumat, pokud chcete jít k volbám.