Vzpomínkové a hodnotící úvahy se ze dne na den přelijí do glosování současnosti. V Moskvě, tedy v naprosto jiném světě než je náš, se oslaví jiný konec války, úplně jinak a s jiným vyzněním. Že tam „od nás‟ bude jediný vedoucí představitel, totiž Robert Fico, mi připomnělo protektorátní vtip (znám ho od rodičů), jak za války měli naši východní sousede (tehdy to tak taky bylo) heslo: „Keď Slovensko zbrojí, celý svet sa trasie.‟ Ale události z Rudého náměstí pojďme komentovat až bude po nich a ne před tím než nastanou.

Co tedy říci na závěr polemického maratonu uspořádaného kolem 80. výročí konce války v Evropě?

Chybělo mi v něm cosi podstatného.

To podstatné je v tom, že Evropa se rozdělila tak rozdělená, kam došly armády. Valily se od východu a od západu. Vojska od východu, převážně Rudá armáda ale i další složky, bojovaly podle klasické džingischánské metody, kde život jedince nehraje roli. Vojska od západu životy vojáků v rámci válečné únosnosti šetřily, tedy postupovaly pomaleji. Nás z větší části obsadila Rudá armáda, včetně hlavního města. Američané se pak stáhli ze „své‟ části Československa, kdežto Rusové se později stáhli ze „své‟ části Rakouska (včetně části hlavního města Vídně) pod dohodou neutrality s podmínkou, že Vídeň bude centrála jejich tajné služby, což vydrželo dodnes. Vyčítat Benešovi a politikům rok 1948 lze, ale i kdyby byli jiní, dopadlo by to stejně, Rusové by ty hypotetické statečnější politiky povraždili. Demokratické prozápadní síly v Polsku měly svoji armádu, svoje schopné politiky, ale nebylo to nic platné a spadli pod ruské jho stejně jako my, protože byli dobyti Rudou armádou.

Podobně: proč je Severní Korea (diktatura) a Jižní Korea (demokratický stát, před ním jsme se právě zostudili a udělali ze sebe naprosté idioty, když jsme hodili do hajzlu dohodu o dostavbě jaderné elektrárny, když letadlo bylo na cestě)? No proto že sever Koreje obsadili Rusové a dnes je tak diktatura, kdežto jih Američané a dnes tam budují na objednávku jadrné elektrárny (které jsme hodili do hajzlu).

Ony jsou ty věci nakonec jednoduché.

Což neznamená, že se o nich nebudeme po osmdesáti letech hádat, protože poslouží jako trampolína k závodům, kdo doskočí nejvýš.

Praktický význam to ale nemá žádný.