Lidovecký sjezd obnovil Pavla Bělobrádka v postu předsedy a on sám vytyčil program. Strana se má zbavit pověsti klerikální strany rezervované pro křesťany, dodejme nota bene pro jihomoravské křesťany. Má se stát moderní konzervativní stranou s akcentem na rodinu a střední třídu.

Ne snad, že by takový akcent nebyl zapotřebí ve světě, kde by se člověk už měl pomalu stydět za heterosexualitu a kde hlavní ekonom vládnoucí politické strany označí samostatně výdělečné občany za parazity. Navíc, ke konverzi lidové strany a jejímu nástupu je vhodná doba. Občanským demokratům potrvá ještě dlouho, než vyvětrají odér z nečasí. Tím hůř pro ně, že probíhající proces dodává neuvěřitelné detaily z poměrů ve vládě, kterou měli v rukou, přičemž o těch poměrech museli vědět a nikdo z nich ani nepípl, natož aby zvedl prst. Ne jenom chudák Nečas, ale všichni kolem něj se pohybující by se měli propadnout hanbou a odejít z politiky.

Což se lidovců netýká a je jim to k dobru. V jejich prospěch jde i to, že sice pořád ještě funguje Babišova slibotechna, nicméně už se projevují hrubé chyby: groteska kolem zákona o biopalivech patří mezi ně. Ještě pár takových přihrávek do kasy Agrofertu a preference Bělobrádkovy strany vzrostou.

Záležet ovšem bude na lidovcích samotných. Nemají jen jednu kouli, jednu zátěž na nohou, zátěž pověsti křesťanské strany pro křesťany. Ta větší zátěž je v pověsti, že jsou poserové, kterým jde o to zůstat v kterékoli vládě, jaká se vyskytne. S malými výpadky - ten nejdelší byl v době okupace, kdy přestali existovat - se jim to daří bez čtyř sto let. Teď je zase ve vládní koalici, v sestavě, která dává jak rodině, tak střední třídě na frak.

Takže ten jinak sympatický záměr se neprosadí na sjezdech, ale v politické praxi. Když se lidovci začnou nelidovecky bít, mají možnost získat víc procent, než je těch křesťanských jihomoravských šest.