Statisíce lidí sledovaly její letadlo, jak oblétává Filipíny pěkně od východu a pak zamířilo na Tchaj-wan. Ona tam tedy opravdu pojede, tohle táhlo hlavou nejen mně. Letěla a přistála, aniž se k leteckému doprovodu připojily stíhačky z rudé Číny.
Nancy Pelosi (*1940) je předsedkyní Sněmovny reprezentantů za demokraty, po viceprezidentce Kamale Harris je to druhá nejvýše postavená žena v historii volených úřadů USA a v krajním případě by nastoupila do nejvyššího úřadu, kdyby ho nemohla zastávat – v tomto případě – Kamala Harris.
Je to nejvyšší představitel USA, který ostrov navštívil od roku 1997. Čína zuří, neoficiálně vyhrožovala sestřelením, mezinárodní letiště v Tchaj-peji bylo vystaveno bombovým výhrůžkám, takže přistávala na menším letišti v centru města. Svoji cestu podnikla takříkajíc na vlastní pěst, podobně jako to udělal před dvěma lety Miloš Vystrčil. Rozdíl je ale obrovský, zatímco prezident Joe Biden takříkajíc dal od cesty ruce pryč (USA uznávají jen ČLR, nikoli Tchaj-wan coby samostatný stát), náš prezident Miloš Zeman se choval a v této věci doposud chová nepříčetně. Víc k tomu dodávat netřeba.
Cesta má jednoduché poslání, v době rostoucího napětí USA vzkazují, že si do polévky foukat nenechají. Jde o gesta, ovšem ve vypjatých dobách na gestech záleží. Můžeme jen spekulovat, zdali je to náhoda, že silné gesto vůči Číně se událo skoro ve stejnou dobu jako gesto vůči mezinárodnímu terorismu, tedy likvidace Ajmána Zavahrího, lídra Al-Káidy (žil s rodinou uprostřed Kábulu, tedy pod ochranou Tálibánu, který tvrdí, že nemá s Al Káidou nic společného). Obě gesta, tedy činy postrádající bezprostřední hmatatelný výsledek, jistě vyvolají pohoršené mekotání mírotvorných mnichovanů. I to patří ke koloritu doby.
Těžko se ubránit otázkám a srovnávání. Čína má na Tchaj-wan neskrývané nároky. Spekulace o eventuálním průběhu války o Tchaj-wan odsuňme do říše hororové sci-fi. Zde ale je třeba podotknout, že ČLR svoji vzbouřenou provincii potřebuje… ne jako zdroj přírodního bohatství, ale jako zdroj světově špičkových technologií, zvláště pak mikročipů. Dobýt Tchaj-wan znamená zničit tuto industriální základnu. Logické by tedy bylo, nechat ho na pokoji a jen nadále pokračovat ve vyhrožování.
Kroky novodobých Hitlerů ale nebývají, jak jsme svědky, vždy v souladu s logikou a ve prospěch jejich reálných zájmů.