Jakmile se ta slova píší s velkým písmenem na začátku, jde o politické, nikoli zeměpisné směřování. Nebo kulturní. Nebo všechno dohromady. Agentura STEM/MARK udělala v tomto ohledu výzkum a vyšlo, že spíše na Východ nebo určitě na Východ chce u nás jen zanedbatelná čtyři procenta lidí. Na Západ chce jednapadesát procent… a 46 % ani na Západ, ani na Východ. To jsou souhrnná čísla. Poněkud se liší od výsledků voličů dnešní vládní koalice, dnešní opozice voličů mimoparlamentních stran. Mimoparlamentní převážně volí možnost „ani tam, ani tam‟ (72 %), provládní voliči 66 %, kdežto voliči dnešní opozice tvoří jen 20 %. Zajímavá čísla.

Za úvahu stojí otázka, co znamená to „směřování na Západ‟. Za První republiky, neřkuli za Rakouska, by nikoho nenapadlo se tak ptát. Byli jsme pevná část evropského civilizačního okruhu. Po Druhé světové byla část Evropy včetně nás ukradena ruským imperialismem, jak to charakterizoval Milan Kundera. Teprve po převratu se objevil slogan „zpátky na Západ‟. Uplynulo skoro sedmatřicet let a nejsme daleko od doby, kdy obnovená demokracie potrvá stejnou dobu, jako trvala ruská kolonie. Jak dlouho ještě budeme mluvit o „směřování na Západ‟? Ano, jsme pořád chudší než ty evropské země, které devastaci komunistickým režimem neprodělaly. Na druhou stranu uváženo, probíhají v nich společenské procesy, které v nás vyvolávají znepokojivé otázky. Nejsme v některých ohledech víc Západ než Německo nebo Francie? U nás nemusí před synagogami stát samopalníci. Nemusím se bát, že mě zavřou, když se budu tiše modlit před potratovou klinikou a žádný náš ministr si nemůže dovolit poslat policii na novináře, který o něm ošklivě napíše. V nadsázce se někdy mluví o tom, že‟Západ‟ je tam, kde jsou gotické katedrály. Blížíme se ale do doby, kdy se bude zkoumat, kolik je kde mešit. Za tuhle poznámku mi u nás nic nehrozí. Dovolil bych si ji s klidnou myslí napsat v Německu nebo Francii?

Velmi by mě zajímal obsah sdělení výzkumu STEM/MARK, jestli se výzkumníci podrobněji poptávali. Ono je totiž možné, že ten „neutrální postoj‟ prostě vyjadřuje samozřejmost příslušnosti ke kultuře, kterou tu máme tisíc let a zároveň i jistou ostražitost nad tím, co se děje za našimi západními, respektive bohužel i jižními hranicemi.

Každopádně ale ta čtyři procenta pro „východomily‟ je uspokojivé zjištění. Tím spíš, že mezi nimi je jistě jen málo těch, kdo by se chtěli stěhovat a hlasovat nohama.