Ano, už je to nový rok s malým en na začátku, tedy jde o útvar kalendářní, nikoli svátek. Podle oficiálních prognóz se nám v roce 2018 bude dařit líp, ale ne zas o tolik líp, než se nám dařilo v roce 2017 oproti roku 2016. 

To je prognóza málo povzbudivá, jelikož málo kdo má pocit, že si v roce 2017 polepšil. Že ANO bude líp nám slibuje politická formace, která je u části politicky zainteresované veřejnosti zapsána černou křídou do komína, takže ona k tomu nezaručenému líp nepovede hladká cesta bez zákrut a hrbolů.

Ke kuriozitám přelomu roku patří zápas o zveřejnění zprávy OLAF týkající se Čapího hnízda. Chlupatá deka je oproti ministerstvu financí příklad otevřenosti a transparence. Čteme, že úředníci přerušili dovolenou a vrátili se do svých kanceláří, aby usilovně zkoumali možnosti zveřejnění dokumentu. Za zveřejnění se bijí poslanci čeští i europarlamentní. Jako každá blbost má i tato minimálně jeden rozumný důvod – existují jistě předpisy, jak nakládat z velevýznamnými dokumenty. Jakmile jde o odposlechy, pak je to jednoduché: popadnete je a šup s nimi Šumanovi, on se o ně postará.

O obsahu dokumentu jsem zde spekuloval už – z pohledu dneška – loni: nejpravděpodobnější mi připadá varianta mlha, ze které nebude nikdo moudrý. Bude konstatovat administrativní pochybení a nestandardní postupy, bude přímo konstatovat zlovolný úmysl. Slovo podvod ale nenajdete. Ten bude nutno do dokumentu implantovat po zhodnocení jeho ducha.

Druhá kuriozita je ovšem Ovčáčkova prezidentská debata. Možná, že jsme svědky o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Nedovedu si představit Blbákov v nejzastrčenějším koutě světa, kde by se něco podobného mohlo stát – že by se pak našel někdo, kdo by takového kandidáta volil. U nás ano, máme takovou vládu, jakou si zasloužíme.

S tímto konstatováním na rtech vstupme optimisticky do roku 2018.