Je to otázka složitá, s rysy technickými, sociálními i politickými, přičemž všechny tři se dohromady střetávají. Narazil na to už Martin Bursík, když začal iniciativně brojit proti kouřícím starým automobilům, v duchu zelené ideologie. Někdo ho pak šetrně upozornil, že patrně vyvlolá nové selské povstání, protože dýmající rachotiny potkáváme především na venkovských silnicích, takže rychle zařadil zpátečku svého zbrusu nového politického vozu a z tématu vycouval. Můžeme se ale rychle dočkat nové politické šarvátky, protože roste počet dovezených ojetin. To se samozřejmě nelíbí domácím výrobcům a dovozcům nových aut. Ti mají v parlamentě zaseknuté svoje drápky, a tak se stává, že poslanci ve vhodnou chvíli nastolují problém - samozřejmě ne kšeftu výrobců a dovozců, ale bezpečnosti a životního prostředí. Zatím vždycky prohráli.

Zrušte pastelkovné a naštvete tím rodiny se školáčky, trochu. Ale zaškrťte trh s ojetinami a naštvete mladé lidi dychtivé nového starého vozu. Hodně. O práci přijdou majitelé malých autoservisů a melouchařící kutilové, těch jsou v zemi desetitisíce. A tahle komunita zatěžuje misku politických vah víc, než výrobci a dovozci nových aut. Tím spíš, že člověk, kterému upřete možnost koupě starého vozu, si nepůjde koupit nové auto, protože na ně nemá. Takže nakonec z toho všeho nejspíš zůstane zpřísněný dohled nad stanicemi technické kontroly. Rozumějte: stoupnou ceny úplatku za přihlášení vozu, který se v STK fyzicky neobjevil.