Až dosud jsem si myslel, že Praha má pod primátorem Hřibem nejhorší vedení, jaké měla za posledních třicet. Po středečních událostech si myslím, že to vím. Opravdu, sdělení, že se policie zabývá primátorovým náměstkem Petrem Hlubučkem a desítkou dalších osob, nápadně připomíná atmosféru devadesátých let, co horšího by se o věci dalo říct? Komentoval to můj kamarád, který tehdejší poměry pamatuje: „že se dneska nechaj udělat kvůli telefonování, to jsem nečekal“. No vida, a je to tak, takže se zdá, že opravdu víme, zač poměry na Hřibově magistrátu stojí.

Nutno ovšem dodat, že skutečné vědění nám může dodat jenom soud. Přece jenom hodně pamatujeme a čekáme, kde se v podzemí magistrátu objeví zlatý poklad a na koho nakonec padne nákup nezdaněných kabelek. V této souvislosti vzpomínám na kořeny kauzy Diag Human ze začátku devadesátých let. Tehdy jsem nastoupil do deníku Mladá Fronta Dnes a celý říčný se pustil i do investigování. Diag Human, to byla naprosto hotová kauza, myslel jsem si. Vypadala, že je naprosto jasná a tleskal tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Martinu Bojarovi, že obchod zatrhl. No a po třiceti letech je z toho prohraná arbitráž a stát má v této době zaplatit patnáct miliard. Taky jsem si tehdy myslel, že je to jasné (ostatně, myslím si to dodnes a výsledek arbitráže nechápu).

Jedno ale vím určitě a stoprocentně: je to nejoriginálnější vstup do kampaně v komunálních volbách, jaký jsem kdy zažil a o jakém kdy slyšel.

Třeba zabere.