Reakce Moskvy na Nikulinovo vydání do Ameriky je do té míry neadekvátní, že je to až pozoruhodné. My jsme ho vydali do USA na základě mezinárodního zatykače – na této bázi naše policie Nikulina zatkla.
Až poté vytáhla ruská strana jakési obvinění, že Nikulin v Rusku ukradl necelých 100 tisíc korun. V zemi státně organizovaného gangsterismu a vševládné korupce tedy musí být nějaký Nikulin s usmolenými 88 tisíci za nehtem hluboce pod rozlišovací schopností orgánů na úrovni gubernie, natož pak na úrovni celostátní.
Je tedy zjevné, že Nikulin je důležitější pán, než se veřejně tvrdí. Za jeho vydání do USA se zasadil třetí nejvyšší ústavní činitel Spojených států – za Moskvu kopala dokonce najatá hlava českého státu Miloš Zeman. Ruská reakce dodává případu důležitosti – a také ostřeji vykresluje zrádcovskou činnost prezidenta republiky, který je už očividně ve vleku mocnosti, která držela Československo 41 let v koloniálním područí.
V krátké době je to už druhá zásadní volba zahraničněpolitické orientace. V živé paměti je hanba, kterou způsobili čtyři servilní lokajové, když poslali do Číny omluvný dopis kvůli tomu, že se ministr suverénního státu setkal soukromě s tibetským dalajlámou. To byla skutečná hanebnost a - jak jinak – spískal ji Miloš Zeman a přisluhovala mu ubohá figurka jménem Bohuslav Sobotka. Situace se vyvíjí. Hlavně – ať se vyvíjí v jiném vektoru, pryč od komunistů dnes už zřetelně prezentovaných stalinistou Skálou a pryč od Miloše Zemana, loutky v nájmu Putinova Kremlu.