V oficiální fotce rukotřasu Sobotky s Mogheriniovou bylo tak málo přívětivosti, že o stupeň míň už by byla facka. Co si ti dva povídali, nevíme. Víme, že Mogheriniová odmítla jet do vzpurné Prahy a návštěvu odpískali pod směšnou záminkou jakéhosi zranění ministra zahraničí.

Po silvestrovském otevření očí přijela a ocenila vyvážený postoj Prahy, čímž myslela společné evropské řešení migrační krize. Pěkné, až na to, že společné evropské řešení je cosi tak neurčitého, jako zelená liška rudolfinských alchymistů: kámen mudrců se podaří objevit, pokud císař nebude myslet na zelenou lišku.

Jsou totiž dva koncepty společného evropského řešení invaze imigrantů do Evropy.

Osmadvacítka se může domluvit, každá země má svoji armádu. Pošle kontingent do hraničních států, a vojáci těchto národních armád zabezpečí hranice. Maďaři to dokázali u nich doma sami, spojené armády by to uměly udělat celkově. Lze toho dosáhnout ve lhůtě týdnů. Alianční kooperace je vyzkoušený a osvědčený proces. Zabezpečení hranice, to je vcelku banální vojenský úkol. Pak by bylo možno rozumně jednat o tom, kdo a za jakých podmínek může žádat o azyl a kdo ho dostane, a dále co dělat s těmi, kteří sem už pronikli. Pak také je možné jednat i o jejich distribuci za jasných podmínek. Toto je koncept realizovatelný v podstatě okamžitě a má jedinou zásadní překážku. Touto překážkou je druhý koncept.

Podle tohoto konceptu bude založeno cosi jako společná armáda Evropy, nazývejme to policejním nebo ochranným sborem, ta bude podléhat bruselskému vedení lidí typu komisařky Mogheriniové a jednotlivé státy mohou do konceptu mluvit podle míry významu v bruselském kotli – Německo s Francií s významem největším a nějaké Česko žádným. Nadšení pro tento nápad vidíme v Berlíně, v Praze jen zdvořilé předstírání souhlasu s podtextem, že tenhle nesmysl nemůže projít.

Nevíme, o čem a jak Sobotka s Mogheriniovou jednal. Jeho veřejné vystoupení poté bylo vcelku rozumné a sebevědomé, zaměřené především na Turecko. To drží hlavní klíč v ruce a kdyby chtělo, bylo by brzy po krizi.

Jenže ono nechce.

Takže výsledek veskrze žádný.

Situace ale není tak beznadějná, jak vypadá. Vývoj má svoji dynamiku. Kolínskému Silvestru, jak se ukázalo, předcházely švédské koncerty. A další taškařice nepochybně budou následovat, protože viníci potrestáni nebudou a s jídlem roste chuť. Otevírání očí je proces, který bude pokračovat. Přejme si, aby už brzy nastala doba, kdy bude se Sobotkou jednat ve funkci komisaře někdo jiný než Marťan s komunistickou minulostí.