Tehdy nikdo netušil, co kolem plánovaného objektu jeho úřad za rok udělá, jak se bude od projektu postupně distancovat, všechna rozhodnutí bude přehazovat jako horký brambor a nakonec se bude tvářit, že se jej to vlastně netýká.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže proto nyní už potřetí řeší otázku, zda soutěž proběhla podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Už dvakrát rozhodl kladně, a tak není divu, že jeho šéf Martin Pecina v tom vidí snahu donutit jej k vydání záporného stanoviska, a proto se raději obrací na Brusel, protože vyžádaný posudek z Právnické fakulty UK říká, že soutež neproběhla podle zákona.

Pražské zastupitelstvo, složené takřka výhradně z členů ODS, mezitím nestačilo schválit změnu územního plánu, a to i přesto, že knihovna má stát na místě tramvajové smyčky a asfaltového parkoviště, které v územním plánu vůbec zaneseny nejsou. I vydání stavebního povolení je stále někde v nedohlednu. Nad blobem se zatáhla černá mračna.

Neustálé obstrukce Bémova úřadu vysvětlil deníku Právo, možná nechtěně, nejmenovaný zdroj z pražské ODS. Prohlásil: „My jsme jim vyšli vstříc, dokonce jsme souhlasili, že dostanou pozemky za výhodnějších podmínek než jiný investor.“ Zastupitel pak dodal, že jiný subjekt by za ně zaplatil až dvojnásobek. Pochopitelně už ale neřekl, zda by onen „dvojnásobek“ nebyl doprovázen také nějakým „všimným“. A jsme u merita věci – nejde jen o pozemek, jde i o to, co se na něm vzápětí postaví. My můžeme jen doufat, že v blízkosti Pražského hradu, tolikrát zdůrazňované odpůrci blobu, vyroste „jenom“ exkluzivní soukromý hotel a ne monstrózní, šeredný fotbalový stadion, který před volbami plánovali pánové Košťál a Paroubek, nebo nedejbože ještě ohyzdnější stadion olympijský, plánovaný pro změnu magistrátem.

Ať už tam místo knihovny vyroste cokoliv – a nepochybujme, že k tomu dřív nebo později dojde – bude to mít oproti Kaplického chobotnici jednu nespornou výhodu: postaví ji tuzemská „betonářská lobby“. Architekt Kaplický, který této lobby (snad oprávněně) nedůvěřoval, si totiž do smlouvy dal podmínku, že knihovnu postaví anglické firmy.

Protože pražský magistrát knihovnu nejspíš zamítne a až se vše utiší, povolí na jejím místě postavit něco jiného, není vyloučeno, že ředitel Ježek sáhne v nouzi po řešení, s kterým přišel ředitel Národní galerie Milan Knížák. Podle něj se žádná knihovna stavět nemusí, jejím potřebám může výborně sloužit bývalý Palác kultury.

Knížák o něm ve Frekvenci 1 řekl, že je to „strašný a odporný dům, který vypadá trochu jako kravské lejno v mamutím rozměru ležící na nádherném místě u Vyšehradu, uprostřed Prahy, na stanici metra, s vybudovaným zázemím i parkovištěm.“ Knihovna by se tím podle něj umístila na velmi významném místě a byla by vidět. A protože je pan Knížák mužem činu, už svolal jednání za účasti primátora, zástupců ministerstva a ředitele Ježka.

Nebuďme tedy překvapeni, až se v novinách objeví zpráva, že řízení o Kaplického knihovně se – samozřejmě k velké lítosti pražských radní! – nepodařilo úspěšně dovést do konce, ale že magistrát i ministerstvo akceptovali náhradní řešení a knihovna bude umístěna v onom „kravském lejnu mamutího rozměru“.

Až se po nějaké době objeví nenápadná zprávička o schválení stavby obrovského hotelu na Letné, nikdo už nebude překvapen a málokdo ji bude vůbec registrovat, natož aby se rozčiloval...