Je neférové mluvit v této souvislosti o Michalu Boby Krausovi a jeho cestě do Ghany na dovolenou zpestřenou kakaovým dobrodružstvím. K žádnému trestnému činu tam nedošlo, jak lze s rozumnou mírou jistoty předpokládat. Jestli ale přece jen ospravedlňuje spojení obou kauz v jedné úvaze, pak je to míra nepochopení.
Rozhodčí nechápe, co to znamená, když mu bafuňář nabízí čtyřicetník za vyhrané utkání. Michal Kraus neví, jak se uzavírají půlmiliardové zahraniční obchody. Myslí si, že stačí přijet, slíbit, pak podepsat papír. Člověk, který půlmiliardový obchod uzavírá, nemá disponibilní konto a požádá o propůjčení konta matky kolemjdoucího rekreanta. A Michal Kraus, se svým rozhledem, zkušeností, vzděláním si myslí, že má co dělat se seriózním člověkem a „jde s ním do toho“.
Třeba by pomohlo školení.Někdo by měl fotbalovým rozhodčím sdělit, že „štěstíčko“ znamená korupci. A poslancům sdělit, že lidé, o kterých se píše v novinách v souvislosti se zpronevěrou, nejsou ideální obchodní partneři vhodní pro zástupce lidu.