Prezident Klaus využil práva udělit milost a zastavil postih dvou svých strážců, kteří se zachovali jako jelita, když jiné jelito vytáhlo na hlavu státu špuntovku. Dobře prezident udělal. Ono totiž to stíhání by nutně vyústilo v trest, který by musel být temně groteskní v souvislosti s trestným činem. To asi byla příčina Klausovy změny postoje. Až dosud se totiž choval tak, jakoby na něho Michal Viewegh poslal bandu námezdných vrahů se samopaly.

To nemění nic na podstatě obou předmětných skutečností, že totiž se strážci zachovali jako trumpetové a ne jako profesionálové – a neomlouvá je ani to, že je Klaus od sebe odháněl. To dělá nejeden potentát, i tohle odhánění mu leští jeho ego. Důsledný potentát – profesionál by musel respektovat, že profesionalita ochranky vyžaduje určité úkony, které ho budou omezovat. Nikdo ho nenutil stát se potentátem, volil to dobrovolně a určitá nepohodlí jsou zaplacená daň. Proto se prezident nemůže špacírovat jen tak v davu jako pan Čičmunda.

Pak ale zde zůstává trapnost počínání toho člověka, který "chtěl upozornit" na to, že politici nenaslouchají lidu.

Ale oni naslouchají... Leč nedbají. A žádné pistolky je k tomu nepřinutí.