Memento pro Benešovou
Za hustého deště prošel večer Prahou malý odhodlaný průvod protestující proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Vše podstatné k tomu bylo už řečeno, také na tomto místě. Neškodí ale zopakovat. Byla to krajní politická neprozíravost odvolávat (nebo připustil odchod) ministra spravedlnosti v časové shodě s předáním výsledků policejního šetření Čapího hnízda státnímu zastupitelství.
Ta věc musí k soudu a pokud se nemáme stát banánovou republikou, jinak ji řešit nelze. Pokud jde opravdu o komplot, jak tvrdí demonstranti a mnozí politici a komentátoři, a pokud Benešová půjde Babišovi na ruku, to bude konečný casus belli. Pak bychom se propadli na úroveň Slovenska, kde jsou lidé z politiky tak zoufalí, že zvolili do čela naprosto neznámou ekologickou aktivistku, na pohled příjemnou a sympatickou, leč politicky nepopsaný list. A pokud by se Marie Benešová k vykonání komplotu propůjčila, definitivně by si zničila zbytek dobrého jména. Stálo by jí to zato?
No konečně
Ministerstvo zemědělství navrhuje zákonnou novelu, která by se postavila proti dvojí kvalitě potravin. Mělo to udělat už dávno. Ta věc se týká nás a bylo krajně neprozíravé utíkat s tím do Bruselu a žalovat tam, jak nám ubližují. Brusel se podvolil tlaku zejména německých potravinářských gigantů a vyprodukoval cosi naprosto bezzubého, co bude krýt tu praxi dál. Takže to ubrečené žalování nevedlo k ničemu.
Zákon taky nebude k ničemu. Fungovalo by veřejné pranýřování, webová stránka a tam – Pizza mozzarella od DrOetkera… v českém krámě okradená, předražená. Nekupujte ji. A bylo by pro bruseli, pardon, po prdeli. Dovedu si představit appku na mobilu. Cvaknete si čárový kód a hele, v Německu to stojí pade, u nás pětasedmdesát. Nebrat! To je schůdnější metoda, než si něco vybrečet u institucí, ve kterých mají svoje prsty ti, kteří tuhle zlodějnu provozují.
Nehoráznost
Úžasná je podívaná na pomalý proces podvolování totalitní Číně. Milníkem byl omluvný dopis Čtyř posraných za podporu Tibetu. Ten pochopitelně přesvědčil papaláše v Pekingu, že si s námi můžou pucovat boty a tu to máme. Už diktují, co smí a co nesmí říkat primátor hlavního města.
Adekvátní odpovědí na tuto opovážlivost by samozřejmě mělo být okamžité přerušení oficiální návštěvy české politické reprezentace v Pekingu a odjezd domů. To se od ní nedá čekat. Naše politické reprezentace jsou přichystané podepisovat pod nátlakem potupné dokumenty s osudnými důsledky a nejsou psychicky připravené postavit se na zadní a hájit důstojnost. Tím spíš, že hlava státu má na vytvoření závislosti lví podíl. Je ale kupodivu, kolik dalších lidí je ochotno a schopno se na tom podílet.