Přežili jsme kritických čtrnáct hodin a něco do půl hodiny, dokud Petr Pavel nesplnil náležitosti a nepřevzal úřad prezidenta České republiky. Podle ústavy by jeho povinnosti museli převzít tří ústavní činitelé. Zajisté by nenastala situace, že by ve tři ráno bylo nutno přijmout demisi vlády, což by byl úkol pro Markétu Pekarovou. Kdyby ale přiletěli Marťané anebo by se z Máchova jezera vynořila atomová Godzilla, bylo by na Petru Fialovi, aby hrozbě čelil coby vrchní velitel ozbrojených sil. Jenom do dvou patnácti, pak by už bojoval Petr Pavel. Marťané nepřiletěli, Godzilla zůstala v úkrytu, takže vše proběhlo, aniž byli ústavní činitelé vystaveni zkoušce.

Ceremoniál skutečně vychází z monarchické tradice, ale to vypovídá v jeho prospěch. Na symbolice záleží. Proto máme znak a vlajku. Ve výčtu symbolů lze pokračovat nekonečně. Občan si symboly přeje, má potřebu se s něčím ztotožnit – a také s někým: právě to je role pro hlavu státu. Petr Pavel byl zvolen dosud neslýchanou většinou proto, že přesvědčil, že takovou hlavou státu bude - že bude ztělesněním principu kultivované dohody napříč rozporů.

První krok Petra Pavla v roli prezidenta se odehrál před mikrofonem ve Vladislavském sále, těsně po přísaze. Dva prvky uvedu, jsou zajímavé, nejdříve ten pozitivní.

Pavel se vymezil proti představě, že si zaslouží sto dní hájení. Nechce sto dní hájení, naopak, chce vyrukoval se stobodovým programem. Tohle by mělo vyvolat pupínky na zádech členů Fialovy vlády. Sto bodů, copak to asi bude? Obecné floskule typu „všichni mají právo na šťastný život‟ anebo konkrétní programy, jako že „v uzavřených obcích snížit rychlost na 15 km za hodinu‟? Rozpětí mezi obecným a konkrétním je velké. Než bude těch sto bodů vyhlášeno, můžeme přemýšlet, zdali je to ta správná role pro prezidenta, vyhlašovat pětiletky a plány a směrnice. Zatím převládá mínění, že prezident má především ad hoc zasáhnout, kdy se politika sekne a je třeba nasadit sílu s autoritou veřejnosti a říct: holky, kluci, přestaňte blbnout. To je , zdá se, v našich poměrech ta správná role prezidenta. Opravdu to není málo. Je to zásadně důležitá role. Podmínkou ale je nestrannost.

Což je druhý stín, vnímaný v jeho inauguračním projevu, i v tom jakoby neformálním, z balkonu třetího nádvoří Hradu. Ano, vyhrál nad Babišem a získal tři a půl milionu hlasů. Ale „ti druzí‟ získali taky dva půl milionu, a to je čtvrtina celkového obyvatelstva včetně nemluvňat. Je zbytečné se opakovaně vymezovat po tom, co bylo. Kdo ví, jak to bude po létech hodnoceno. Zrovna tak je zbytečné se distancovat od Zemanovy éry. Ta je pryč, takže to při projevu občas vypadalo divně, jako kdyby se generál spletl a sáhl do kapsy pro předvolební projev. Zeman je pryč. A možná, že už někdo na šicím stroji chystá obří trenýrky místo standardy, zelené s bílým pruhem.

Snad ta hrdinská rétorika vítěze Pavla přejde. Čekají ho vážnější věci. Například už v pátek stanovisko k omezení valorizace, což je kvadratura kruhu a Sofiina volba dohromady, povýšeno na druhou: je to nutné a zároveň je to nekorektní a politicky sebevražedný krok, zvlášť jestli dojde k blamáži u Ústavního soudu. Zde je třeba znovu a znovu opakovat: sto miliard ročně vyhodily oknem ANO, ODS a SPD, ať tedy se přestanou pošťuchovat - a naopak, prezident by je měl k dohodě tlačit. To jsme ale ve sféře scifi, u nás politické strany hledá na zájem celku až v poslední řadě.

Úplně nakonec ještě prkotina: ČT dělala přímý přenos toho všeho, se vstupy i politiků a mezi prvními oslovila chasníka z SPD, co jako že říkal projevu. A on na to, že dobrej, ale že s tím 100 dnů hájení nemůže Pavel počítat, načež mu moderátor musel šetrně sdělit, že prezident naopak nechce žádných sto dnů hájení. Okamurova schopnost nasazovat do boje pitomce je obdivuhodná.