Mají soudy jen „řešit“ paragrafy? Či hledat spravedlnost, jakou pochopí i právně neškolení občané? Je to stará otázka, ale na přetřes přichází stále znovu, naposledy ve čtvrtek.

Obvodní soud pro Prahu 1 odsoudil Jakuba Jaška k půl roku odnětí svobody s podmínkou, ročnímu zákazu pobytu v Praze a pokutě 12 tisíc korun. Za to, že Jašek šel na demonstraci Česko proti bídě s nášivkou písmene Z na batohu a loga Wagnerovy skupiny na rukávě.

Demonstruje-li někdo rok po začátku ruské invaze na Ukrajinu se symboly útoku, navíc ve společnosti, kde ti starší ještě pamatují invazi v srpnu 1968, zadělává si na cejch ignorant, blb, v nejlepším případě provokatér. Na to, nač hovorová čeština reaguje povzdechem: „To je ale vůl.“ Což ovšem není zločin. Háček je v tom, že Jašek byl odsouzen za popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.

Už to bylo řečeno tisíckrát, ale pakujme to. Genocida je nejtěžší, leč právně definovaný zločin. Není dána pouhou brutalitou či počtem mrtvých, nezahrnuje ani válečné zločiny jako takové, ale systematické, plánované vyhlazení národní či jiné skupiny. Lze říci, že Jašek projevil velkou necitlivost či hloupost, ale genocidu na Ukrajině – i kdyby byla prokázaná, což není – cíleně nepodpořil.

Jeho motivy mohou být všeliké. Třeba chtěl jen provokovat establishment, který se prý – jak to cítí mnozí – staví za Ukrajinu až svazácky. Podobně jako když Ivan Jirous psal Zprávu o třetím českém hudebním obrození a jako motto použil citát Mao Ce-tunga. Byla to provokace, ale i za Husáka prošla. Jaškovi za vlády liberální demokracie provokace nášivkami neprošla.

Je to jisté sdělení o stavu společnosti po 34 letech svobody včetně svobody slova. Je určitě dobře, že stát, vláda i většina společnosti se solidarizují s napadenou Ukrajinou. Ale to si je establishment tak nejistý, že tvrdě stíhá provokatéry? Musí na „pako s nášivkou“ vytáhnout nejtěžší kalibr v podobě žaloby za podporu genocidy?

Po dobu Astonovy dovolené přebíráme úvodníky z Lidových Novin se souhlasem redakce.