Exekutivě Evropské unie se podařilo vypudit ze společenství Velkou Británii, pořád ještě ekonomickou, politickou i vojenskou mocnost. Ideová čistota převládla před potřebou udržet sdružení sdílející společné hodnoty a předivo zájmů.
To se tedy stalo, je to součást reality. Nyní jsme dál, Británie v Unii už není. Zatím se nestalo nic osudového, přežil to jeden i druhý partner a už je na tapetě další odchod. Nizozemský premiér Rutte na oficiální platformě prohlásil, že pro Maďarsko už není v Unii místo. Důvod? Maďarsko si nepřeje začlenit duhovou indoktrinaci do školních oslov.
Jde o základní práva, o právo být jiný, podepřel nizozemského kolegu lucemburský premiér Bettel. Problém je v úhlu pohledu. Co je to právo být jiný? Je to právo nebýt za jinakost pronásledován? Zajisté se to v Maďarsku neděje. Je to právo mít svoji jinakost ve školních osnovách? Podle pana Rutteho a pana Bettela zjevně ano.
Hodně daleko jsme se dostali od prvotního společenství uhlí a oceli. Následovalo sdružení volného obchodu, vyústilo to do hospodářského společenství a též i do společenství pro atomovou energii, ano, koncem padesátých let se nukleární energetika vnímala jako ekologicky čisté řešení dlouhodobého problému. To všechno je pryč. Jedna z podmínek, aby tak pestré společenství fungovalo, je zásada subsidiarity. Ta je začleněna ve smluvě o Evropské unii. Je v článku 5, odstavec tři, a umožňuje široký vějíř výkladů. Selský výklad zní, že Unie má řešit to, co je nad síly jednotlivých států. Sjednoťme technické normy, například. To nemohou jednotlivé státy, každý bude lpět na tom svém. Krásně je to vidět na železniční síti. Ani dnes nemůže vyjet z Lisabonu vlak a dojet do Rigy se stejnou lokomotivou. Rozchod kolejí je stejný, to ano, vymysleli ho Římani. Ale aktuální spor je v jiné rovině. Je v čistě ideologické. Najednou se ukázal rozdíl postojů. Východní Evropa se ve věci vyhazování Maďarska z Unie postavila na zadní, s výjimkou pobaltských států, které naivně věří, že by jim snad von Leyenové bundeswehr pomohl, kdyby je napadli Putinovi zelení mužíci. Proto se drží od Maďarů stranou.
Pánové Rutte a Bettel asi dovedou najít Maďarsko na mapě. Ale bylo by dobře jim připomenout, že se Maďaři postavili se samopaly v rukou mocnosti, před kterou byly v předklonu i Spojené státy, v roce 1956. Pan Rutte pojal nápad přinutit Maďary dostat na kolena. To je tak šílený výrok, že je těžké uvěřit jeho autenticitě, ale uvedla ho britská BBC (zde). Padání na kolena se už leckde zavedlo. Panu Ruttemu se asi zalíbilo. Chtěl by, aby klečeli Maďaři, a když je na to tak pěkný pohled, jistě se brzy najdou i další důvody ke klečení.
Jenže lidi by měli spíš vzpřímeně stát než klečet. Když řeknou opravdu nehoráznou hloupost, měli by se omluvit nebo odejít. Řada je na panu Ruttem.