Zdeněk Tůma by se zesměšnil, kdyby se ujal úřadu a jinak by nechal na magistrátu všechno, jak bylo. Nebo přesněji - všechny, kteří byli. Přitom "ti, co zbyli" jsou lidé s dlouhými prsty a jde jim o dlouhé peníze. Ti se neseberou a neodejdou jen proto, že "nějaký Tůma" jim chce sebrat vítr z plachet. Navíc je tu zákulisní propojení se sociální demokracií. I ta má své mafiány, ta má své šíbry, ta se může pyšnit celou plejádou lidí, kterým se "nic nedokázalo" a honosí se nevysvětlitelnými zisky - především je to její někdejší předseda a někdejší ministr vnitra Stanislav Gross. Takže materiální zázemí tu je. Prahou protéká příliš mnoho miliard na to, aby to nestálo za heroický zápas. A je tu ještě jedno navíc.
V Praze se defenestrovalo naposledy v sedmnáctém století. Pražané si odvykli na tuto bohulibou personální výměnu. Takže kdyby Bratrstvo kočičí pracky vyšachovalo Tůmu a v čele by stála nějaká figurka, třeba zrovna Bohuslav Svoboda, nestalo by se nic, jen bychom týden křičeli v médiích a opencardovalo by se vesele dál.
Bohuslav Svoboda byl v pondělí ve Dvaceti minutách v rozhlase. Jedno mu nelze upřít: umění, jak nic konkrétního neříct, ovládá mistrovsky. Je z toho vidět, že by roli nastrčence hrál výtečně a mlha, kterou by v roli pražského primátora šířil vůkol, by byla klasicky londýnská.