V tištěné podobě budou Lidové noviny pokračovat do konce srpna a dál už budou jen v on line. V tuto chvíli víte zhruba totéž co já. Spolupracuji s nimi přes dvacet let, jako autor a brzy na to převzaly technickou správu Neviditelného psa, takže Pes běží na jejich softwaru výměnou za reklamní prostor. Nedávná změna vzezření Psa se chystala delší dobu. Do zákulisí nevidím, jen mohu usuzovat, že s přechodem Lidovek na on line nesouvisí.

Co k tomu dodat? Radost z toho nemám. Tisk je tisk, ale co je to platné, ani já neměl tištěné noviny v ruce… v poslední době vždycky na návštěvě u kamaráda Martina Zhoufa, který bere z nostalgie víkendovou Frontu. Počet prodaných výtisků Lidovek byl hluboko pod hranicí rentability, to ví každý, kdo sleduje zveřejňované výkazy. Jiné noviny jsou na tom líp, taky žádná sláva, ale Lidovky byly v tomto ohledu jaksi na ráně už dlouho. Zprávu už mnozí komentovali, někteří s lítostí, jiní si nenechali ujít příležitost si plivnout. Jak to bude dál uvidíme. Pes byl před Lidovkami a kdyby se ukázalo, že do nového konceptu nezapadne, bude pokračovat i po nich. Jak by to bylo zatím nevím, brod je daleko, netřeba vyhrnovat nohavice. Jedno se pro mě nemění, kamarádský vztah k týmu kolem Lidovek. Ten přetrval všechny peripetie a tímto zdravím jmenovitě aspoň dva jeho členy, s nimiž jsem v bezprostředním kontaktu, šéfkomentátora Martina Zvěřinu a ředitele redakce Veselina Vačkova. S nimi jsem byl v dobách dobrých i zlých a dokud oni budu, budu ijá.Odejdou, odejdu i já, tak je to prosté. Co by bylo potom se uvidí potom. Víc k tomu nemohu dodat.