Tak se jmenovala Ginsbergova báseň a nějak jsem si na ten název vzpomněl v souvislosti s nářky představitelů naší armády. Ve smršti zpráv a protizpráv (pozor: nepokládám to za chybu, je to důsledek prudkých změn situace, myslím to vážně, bez ironie a naopak silně vyčítám opozici a těm kolegům novinářům, kteří na tom staví svoje živobytí), tedy v té smršti jasně trčí odhodlání očesat armádní rozpočty, jelikož ekonomika dostal ránu ve stylu pic kozu do vazu a bude třeba šetřit.

Vzpomínáme pětasedmdesátého výročí vítězství nad Německem, které podlehlo šílené ideologii. Vzpomínáme v době, kdy Německo podléhá neméně šílené ideologii multikulturalismu a selektivního ekologismu – selektivního v tom smyslu, že jde na ruku určitému vybranému druhu průmyslu. Samozřejmě s tím současná situace nemá co dělat, výročí je výročí a že svět ekonomicky klopýtl a kouká, co udělat dál, je druhá věc. Co bude dál, nevíme, čeká se druhá vlna, nikdo neví, kdy přijde a jak se projeví.

Do toho kvílí naše armáda, že nadále bude hrkat v technice třicet, čtyřicet let staré.

Opírám se v těchto glosách o špetky selského rozumu, takže se táži, nelze to řešit tím, že se bude preferovat český průmysl?

Zákony to nedovolují. Ale nejsou to přírodní zákony typu gravitačního zákona anebo zákona namazaného krajíce. Jsou to lidmi stanovené zákony. Nelze je u vousu prorokova změnit, aby se preferoval český průmysl?

Což si myslím, že by mělo platit obecně, ale to jsem asi zašel hodně daleko. Tím spíš, že se dneska těžko definuje, co je český průmysl.