Kuriózní rozhodnutí
A přece jsou. Patrně se podařilo najít nějaké další právní kličky, z nichž bylo upleteno lano, jímž soud někdejší prokurátorku z kaše vytáhl. Bylo to věru jiné lano než to, které zhaslo život Milady Horákové! Důvody se jistě dříve či později dozvíme a budeme nad nimi kroutit hlavou, což bude to jediné,co nám zbude. Chyba se samozřejmě stala na začátku devadesátých let. Přirozeně, že bylo nutno se postarat o právní kontinuitu. Nebylo možné začít od nějakého pomyslného roku nula. Chrám práva je příliš složitá stavba, aby se dal zbořit a postavit znovu. Jenže citlivé otázky komunistického bezpráví se měly výrazně ošetřit už tehdy.
Že nebyly, to má svoji zřetelnou příčinu. Komunisté se z větší míry rozpustili sami a beztrestnost byla část odměny. Prošlo jim to tím snadněji, že nad nimi držela ochrannou ruku ex-komunistická část opozice. Ta dobře věděla, že kdyby se komunistické zločiny měly důsledně vyšetřovat a trestat, mohla by přijít i řada na ně a postoje po roku 1968, kdy byli mnozí stalinisté zahnáni do undergroundu, by jim nebyly nic platné. To je prapříčina kuriózního rozhodnutí Vrchního soudu, který rozhodoval podle zákonů ušitých takovým Brožovým Polednovým na míru.
