Skoro jako kůl v plotě, tak dopadl Barack Obama na petrohradské schůzce G20, společenství nejvlivnějších států světa. Podporuje ho Brit Cameron, ovšem  s rukama v kapsách, a pro zásah proti Sýrii je i Francie, která obvykle hraje na Blízkém východě poťouchlou hru navázanou na svoje obchodní zájmy. V Evropě je proti zásahu především Německo a o podpoře ve světě netřeba vůbec mluvit. Pokud k zásahu skutečně dojde, bude to prestižní gesto mocnosti s uhasínajícím vlivem, zaviněné prezidentem, který rychleji mluví než přemýšlí a mluví rád a silně, protože za to sklízí potlesk.

Diktátor Asád je bez nejmenších pochyb zločinec. Dobře ví, co se stalo s jeho kolegy v byznysu, s Husajnem a Kaddáfím, jednoho nechutně popravili a druhého lynčovali. Kdyby ho protivníci přemohli, dopadl by stejně. Je to reprezentant toho nejhoršího, co na Blízkém východě můžeme najít. To, co vzejde z eventuálního vítězství opozice, nebude o nic lepší. Americké bombardování možná zahubí jednu diktaturu, ale uvolní cestu druhé diktatuře.

Svatá aliance mocností, která by mohla rozumně zasáhnout, se v Petrohradě neustavila. Nicméně řešení občanské války je narýsované - jelikož jde v podstatě o spor náboženský s etnickým podtextem, znepřátelené strany nemohou žít v jednom státě. Celý region Blízkého východu je pozůstatek rozpadlé Osmanské říše, která vzala za své v první světové válce. Nikde není psáno, že současné hranice musí zůstat navždycky, není k tomu důvod. Rozdělená Sýrie je vize usmíření.

Bohužel leží za mořem krve, která ještě bude prolita.