Půl miliardy korun, to je strašná hromada peněz. Investovat je v rovníkové Africe, to není jen tak, to není jako koupit housku na krámě. Dejme tomu, že Michal Kraus "naletěl podvodníkovi". Je potom s podivem, že sociální demokracie chce mít na čelném místě člověka, který jeden do Afriky a nechá se zatáhnout do dobrodružství s půl miliardou korun, podepíše se jako ředitel firmy, kterou podle svého tvrzení pořádně nezná.
Politikovi se může stát, že naletí podvodníkovi. Nechť je to ale v souvislosti s výkonem jeho funkce - to se stát může, dělo se to, děje a díti bude. Africká investiční dobrodružství jsou pro politika nepřípustná. Pan Kraus si musí rozmyslet, jaké je jeho poslání, zdali chce zastávat zájmy voličů se zřetelem na prospěch své vlasti, nebo dělat kšefty na kakaových bobech v Ghaně. Jestliže figuroval coby "ředitel" s tím, že z věci "neměl žádný prospěch", pak je blázen a je zase s podivem, že sociální demokracie a najmě Jiří Paroubek se staví za člověka, který se chová jako blázen.
Navíc je zřejmé, že nešlo o nějaký mimořádný euforický úlet, jelikož styky s Ghanou vedl pan Kraus dál. Jeho slova, cituji, "považuji celou kauzu za součást nechutného politického boje, v němž karty rozdávají bohužel zloději a podvodníci," jsou výsměch zdravému rozumu.
Jiná věc je, že na nich může být leccos pravdy. Vypadá to totiž jako souboj dvou mafiánských rodin: vy jste nám oddělali Doležala, my vám odděláme Krause. Vy víte na naše lidi, my víme na vaše lidi. Bude válka rodin pokračovat, nebo uzavřou bossové příměří?
Bohužel, takové otázky si musí občan ve světle posledních událostí klást.