Demokracie je diskuse, poučil nás Tomáš Garrigue Masaryk. Je třeba naslouchat jiným lidem, používat důkazy, nikoli křik, a v klidu hledat společnou cestu. Předchází to hádkám, všichni mají šanci říct svůj názor a posiluje to důvěru ve stát a lidi kolem nás. Když si to takhle shrnete, řeknete si, jak je možné, že se to neprosadilo do praxe?

Napadlo mě to, když jsem dnes někde zahlédl výzvu, že by se mělo diskutovat o rozpočtu. Je to aktuální téma. Prezident vetoval novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti, vládní koalice se chystá novelu prosadit silou sto osmi hlasů a opozice nejspíš bude obstruovat, případně se obrátí na Ústavní soud. Je tohle diskuse v tom smyslu, jak ji prosazoval Masaryk?

Jistě není. Nicméně, na druhou stranu uváženo, o čem tady chcete diskutovat? Samozřejmě, že ideální rozpočet je vyvážený nebo dokonce lehce přebytkový, aby byla rezerva na horší časy. Takto zpravidla hospodaří rodina a dobře vedený podnik. Za Klause byl rozpočet přebytkový do roku 1995 a pak za Babiše v roce 2016 (to byl ministrem financí) a v roce 2018, to už byl premiérem. Jenže pak přišel covid. Babiš měl skvělý nápad zrušit superhrubou mzdu v době, kdy bylo jasné, jak zničující torpédo pro ekonomiku ten covid je. Ke geniálnímu Babišově nápadu se připojili Petr Fiala a Tomio Okamura a tato trojice mudrců vrazila ideji vyrovnaného rozpočtu smrtelnou kudlu do zad. Rozpočet krvácí z mnoha ran jako svatý Šebestián, těch nožů a šípů bylo víc, co šíp a nůž, to mandatorní výdaj. Babiš vyhrál poslední volby slibem, že všichni dostanou přidáno a svými sliby překonal legendární výrok Vladimíra Špidly „zdroje jsou‟. Voliči byli nadšeni a házeli lístky do urny jako zběsilí. Většina to chtěla. O čem tedy tady chcete diskutovat? Navíc, copak Fialova vláda, sestava nyní v opozici, nezanechala dluh ve výši 1,2 bilionu korun?

Masaryk ale měl přese všechno pravdu. Demokracie je skutečně diskuse. Jenomže je dobře si uvědomit, co je to ta diskuse. Představujeme si, že se jednou takhle odpoledne sejde skupina kompetentních mužů a žen a ve vlídné atmosféře porozumění vyjádří své argumenty a poslechnou názory oponenta a společně pak všechno zváží a najdou optimální řešení. Tak tohle je příběh na úrovni pohádky o Karkulce. V realitě je diskuse dlouhodobá, trvalá politická a mediální řežba. Řevy a podrazy, účelová spojenectví a věrolomné zrady. Jen jedno je důležité, aby byla možnost řvát a okopávat kotníky. Jakmile se někdo v tom pokusí zjednat pořádek, je zle. Když se mu to podaří, pak teprve nastane ten skutečný průser.