Kostky jsou vrženy, řekl Caesar, překročil řeku Rubikon a následovala občanská válka a Řím už nikdy nebyl takový jako dřív. Fráze se opakuje od té doby v těch situacích, kdy se dělá osudové rozhodnutí s nejistým výsledkem. Kompetenční žaloba do této kategorie patří. Politika selhala, dohoda narazila na neústupnost. Na scénu vstupuje Ústavní soud. Bylo by dobré, kdyby měl jenom rozhodnout za politiky, která strana „má pravdu‟. Horší je, že v sázce je jeho důvěryhodnost. Bude rozhodovat v plénu. Třináct z patnácti jeho členů jmenoval Petr Pavel, tedy jedna ze sporných stran. Je to obrovský reputační hendikep, pokud soud dá prezidentovi za pravdu, tím spíš když to udělá v rekordní době, aby prezident „mohl jet do Ankary‟. Ústavnímu soudu důvěřuje podle STEM 60 % občanů. Ale pozor, to je průměr velmi rozdílných hodnot. U voličů dnešní opozice je to 90 %, kdežto u SPD jen 36 %. Pokud Ústavní soud podrží prezidenta, rozdíl v hodnocení se jen zvětší.

Hodně záleží na verdiktu. Ideální by byl rozsudek co nevíce neutrální. Nedovedu si to představit, ale vynalézavost právníků je nekonečná. Čím méně zvýhodní jednu stranu a a čím méně poníží druhou stranu, tím lépe. Jde přece o budoucnost. Do kompetenčního sporu šli před pětadvaceti lety Miloš Zeman a Václav Havel, šlo o kontrasignaci při jmenování guvernéra Národní banky, tedy o velmi speciální případ bez zásadních politických dopadů. O kompetenční žalobě svého času uvažovali premiéři Bohuslav Sobotka a Petr Fiala, ale v obou případech nakonec se spor s Milošem Zemanem vyřešil politicky: Babiš odešel z vlády kvůli Čapímu hnízdu a Zeman jmenoval vládu i s Janem Lipavským. Teď tedy žaloba podána byla, Petr Pavel jde tvrdě do sporu. Jakou roli při určování zahraniční politiky mu Ústavní soud přiřkne? O nic jiného nejde. K žalobě ho vláda přitlačila prostě tím, že mu přisoudila roli nulovou, čistě reprezentativní. „Před dvěma týdny jsme pana prezidenta schválili do čela delegace na Valné shromáždění OSN, který nebude tolik pracovní a bude více o reprezentaci naší země,“ řekl Babiš doslova. Takže kladeč věnců, který nesmí pracovat? Rozsudek si nechají vytisknout a do rámečku si ho pověsí všichni příští prezidenti, pokud soud pozici hlavy státu posílí.

Když uvážím, že všechny příští prezidentské volby budou založeny na emocích možná ještě víc, než dosavadní troje, jež máme za sebou, docela mě v tom horku mrazí v zádech. Kdo tam bude na Hradě sedět a komu ten rámeček bude viset nad hlavou?