Pozorovatelé zkoumají, zda páteční sněmovní zmatky jsou důsledkem zlé vůle, nebo šlendriánu. Jisté je, že se nehlasovalo ani o stavebním zákonu, ani o korespondenčních volbách.
Pokud jde o stavební zákon, šlo o pokus zjednodušit skandálně složité procedury spojené se zahájením stavby. Moc hlubokého státu, tedy toho klubka pijavic, v kterém se každá drží svého razítka, aby mohla něco zakázat, tahle síla je tak mocná, že je pravděpodobně nepřekonatelná. Ať si nikdo nedělá iluzi, že ji rozmetá tahle vláda nebo kterákoli následující. Čistě logicky: po třicet let jen mohutněla, proč by to mělo být jinak?
Pokud jde o korespondenční hlasování, to časem pravděpodobně projde. Jde totiž o další ránu volebnímu systému, který tradičně všem progresistům leží v žaludku. Zdánlivě jde o vyšší stupeň demokracie. Nemusíme se namáhat chodit k volbám, stačí poslat dopis. Nemusíme být ve své vlasti, můžeme hlasovat odkudkoli. Tato druhá eventualita má ještě jakési opodstatnění, protože se skutečně hodně cestuje, zdaleka nejen turisticky, a lidé jsou dnes nuceni putovat na zastupitelské úřad.
V suterénu korespondenčního hlasování ale je něco jiného. Mizí zásada, že volič rozhoduje sám, bez osobního dohledu kohokoli, za plentou. Pak je zaručená jeho svobodná volba. V kuchyni pod dohledem kohokoli to zaručeno není. Není zaručené podplácení a kupování hlasů, nejsou vyloučeny vyhrůžky. Korespondenční hlasování není žádný vyšší stupeň demokracie, jako jím není referendum a přímá volba prezidenta (v té podobě ústavy, jak to máme my). Jsou to jen demagogické projekty, které jdou ve prospěch toho nejhoršího, co v demokracii škodí, demagogii a manipulaci. Dobře, že se to ocitlo pod stolem. Škoda, že to tam nezůstane, oni to zvednou.