Zcela v duchu zásady dělejme, že něco děláme vyzývají Němci za podpory dalších zemí včetně Česka ke kontrole zbrojení, jinak že hrozí kolaps pořádku v Evropě. Výzva je adresována především Rusku, které je v ní pokáráno za anexi Krymu a harašení v Ukrajině. Jen obyvatelé bruselských věží ze slonoviny mohou snít růžový sen o tom, že taková výzva bude mít praktický efekt.

Nota bene za situace, kdy evropské státy přicházejí k poznání, že už nemohou spoléhat jen na americký ochranný štít a že budou muset k vlastní obraně přispět. Není to snadný úkol – hezky to vyjádřil náš ministr obrany Stropnický, když zaplakal, že by Česko rádo zbrojilo, ale nemá vojáky. Za dané situace může mít výzva jediný reálný efekt, že totiž posílí v Putinovi přesvědčení, že současná vedoucí garnitura unie je v rukou ubrečených slabochů, kteří nedovedou nic než spřádat nereálné plány a ohánět se vzletnými slovy bez obsahu.

Přitom bezpečnostní výzvy tu jsou zřetelné, ani ne tak ze strany Ruska – to je v podstatě drženo na stejné uzdě, jako bylo za uplynulé půlstoletí, totiž na uzdě atomového patu, na uzdě hrozby atomové odvety. Tu nikdo neodvolal, ta tady pořád je a bude nadále, ať už Putin naveze do oblasti Kaliningradu pětkrát víc raket, než jich tam má. Hlavní výzva je momentálně z Turecka, bohužel členského státu NATO, které se zvolna proměňuje v teokratický totalitní stát. Odtud jde reálná hrozba, že novodobý sultán použije imigrační vlnu jako masovou zbraň. Výzva prezidenta Zemana k opevnění hranice je tudíž zcela namístě, zatímco ušlechtilé deklarace skončí přesně tam, kde skončily všechny neméně ušlechtilé deklarace sepsané v minulosti.

Je šílené a absurdní, že takový ekonomický kolos, jako je Evropa, se plazí po břiše před někdejším „nemocným mužem na Bosporu“, který se v průběhu posledních desetiletí pěkně vzpamatoval, především součinností s Evropou, ale teď dělá všechno pro to, aby znovu onemocněl.