Na tiskovce po zasedání vlády oznámil premiér Andrej Babiš jméno nového náčelníka generálního štábu. Bude jím dosavadní zástupce Karla Řehky. Z tiskovky jsme se dozvěděli, že pro něho nehlasoval ministr obrany Zůna. A jéje, mohla nastat obvyklá reakce. Už to začíná. V čerstvé paměti je nedávné bombardování generála Řehky ministryní Janou Černochovou, která s úporností lepší věci hodnou podlamovala důvěru v armádu, až se prášilo za kočárem. Že by nás čekalo něco podobného v bledě modrém? Proč premiér měl potřebu veřejně udělat na svého ministra obrany dlouhý nos? Je to známka hlubokých politických posunů?

Nezdá se. Je za námi doba, kdy politici věděli, co říkají a Babiš rád plácá nesmysly. Sám ministr Zůna svůj postoj vysvětlil. Měl jisté námitky nad rychlým postupem generála Hlaváče. Jednohvězdičkovým generálem se stal v roce 2018, další hvězdičku si přidal o rok později a už v roce 2020 byl generálporučíkem. Ministr Zůna čekal na druhou hvězdu šest let a možná proto ta mrzutost. Pokud se nepromítne do dalších vztahů, jde o drobnost nehodnou zapamatování. Prezident Pavel už dal najevo, že nemá se jmenováním problémy a Hlaváče podpořila z opoziční pozice i Jana Černochová.

Tak to má být a tak by to mělo být. Můžeme mít různé názory, můžeme se hádat, ale v otázkách obrany je třeba táhnout za jeden provaz. Pro současnost i budoucnost nejsou největším problémem peníze. Problém je v myšlenkovém nastavení. V průzkumech sice vychází armáda výborně. Je na prvním místě se 71 % (před policií a soudy). Pořád ale není zřetelná souvislost mezi vlastenectvím a podporou armády. Jako by armáda byla jako něco navíc, něco sice hezkého, co máme rádi, ale o čem si nemyslíme, že to opravdu nutně potřebujeme. Potřebovali bychom něco jako „polský přístup‟. Generál Řehka se o to ve své funkci snažil a přejme si, aby v tom generál Hlaváč pokračoval. Není důvod si myslet, že to tento veterán z Bosny, Kosova a Afghánistánu nebude dělat.