Konečně změna, po dlouhotrvajícím zklamání jež následovalo po znovuzvolení Ursuly von der Leyen předsedkyní Evropské komise. Ona sama proklamovala směr ke zvýšení efektivity a chvilku se zdálo, že břemeno Zeleného údělu bude přinejmenším odsunuto na vedlejší kolej. Následovaly činy a působily jako studená sprcha. Opak je pravdou, komise šlápla na plyn ve vehiklu jedoucím po silnici do propasti.

Po tlaku podnikatelských organizací, včetně naší Hospodářské komory, komise stáhla návrh směrnice o „ekologických tvrzeních‟. Jak je mnohokrát ověřeno, návrh měl „rozumný účel‟. Mělo se zabránit neopodstatněným ekologickým proklamacím, například v reklamách. Firmy měly svá environmentální tvrzení podložit vědeckými důkazy a nezávisle ověřit třetí stranou (akreditovanými ověřovateli) před zveřejněním. Měla se tím získat „větší jistota zákazníka při výběru skutečně ekologických produktů“. Zákazník se ovšem zajímá především o cenu. Velkoproducenti by si snadno obstarali „vědecké důkazy‟ a „nezávislá ověření‟. Malí producenti by zkrachovali, to ale vynálezce direktivy nezajímá. Cílem je přece báječný nový svět, kde budou jen velké korporáty řízené vyškolenými zelenými věrozvěsty. Že bude všechno dražší? Klesne spotřeba, moc hezky na to přece upozornil náš euroministr Martin Dvořák, když se radoval, že emisní povolenky ETS 2 zdraží benzín a tudíž se bude míň jezdit.

Takže aspoň tato šílenost, zdá se, prozatím padla. Ale bděte, konzulové! Vidina zeleného socialismu a síla průmyslu dobra je příliš velká, než aby se takto slibný projekt opravdu jen tak hodil do koše. Metoda je opakováním prověřená: počkat, přejmenovat a protlačit.