O sociální demokracii se píší jenom nesmysly. Už to není pravda, že jde o nejstarší politickou stranu v naší zemi. Ano, do zrádné kapitulace v roce 1948 to byla pravda. Pak ale nastal komunistický puč. Sociální demokracie přežívala v emigraci. Když se pak v roce 1990 vracely normální poměry, čilá politická parta uchvátila starou značku a první, co udělala: zavřela dveře sociálním demokratům z exilu. Miloš Zeman pak do tohoto paskvilu nabral bezprizorní bolševiky a když ho později odvrhli kvůli zvrhlosti jeho osobnosti, celý ten umělý útvar zničil. Symbol sociální demokracie – Lidový dům – přihodily této politické skupině naše nezávislé soudy v roce 2000, tedy až když Zemanova parta osprchovaných bolševiků byla u moci.

To ale není podstatné. Je to minulost, čili předmět nekonečných interpretačních hádek historiků odborných i laických.

Podstatné ale je, že u nás (stejně jako jinde na Západě) naprosto zvítězila sociálně demokratická myšlenka, že stát je tu od toho, aby bohatým bral a chudým dával a všechno dirigoval. Tuto politiku praktikuje Babišovo ANO stejně jako Fialovo SPOLU. Copak ale něco jiného hlásá Okamurovo SPD anebo Vidlákovo Stačilo! financované komunisty Kateřiny Konečné? Pokusy Svobodných a Trikolory o „návrat ke kořenům české pravice‟ se nikdy nepřehouply přes práh veřejného zájmu. Snahy založit „autentickou pravicovou stranu‟ připomínají středověké pachtění po Svatém grálu anebo renesančním hledání Kamene mudrců.

Politika je dnes sociálně demokratická. To, co vnímáme jako politický souboj, je jen tahanice o to, kdo bude stát u kohoutků otevírajících nebo zavírajících penězovody. Není jiná politika. Sociálně demokratická idea otcovského státu obdařeného mateřskými prsy zvítězila.