Po sedmi desetiletích se nebude ve Frankfurtu konat autosalon – poprvé to bylo v roce 1951. Od roku 2015 klesal zájem, ten dosud poslední autosalon v roce 2019 měl o třetinu menší návštěvnost. V pondělí zahájila obdobná akce v Mnichově – má to být výstava mobility, tedy kromě automobilů také alternativní způsoby dopravy a chytrá města. 

Ten klesající zájem je zajímavý. Co znamená? Že se lidé odklánějí od automobilů? Nebo že nechtějí automobily, které se nabízejí na trhu?

Časem se odpovědi na tuto otázku dočkáme. Pravděpodobnější je ta druhá odpověď. Automobil dnes není luxus nebo status symbol. Celý náš svět je založený na svobodné individuální mobilitě. Zajímavý rys - automobily jsou takřka bezporuchové. Přestaly rezavět karosérie. Mechanické agregáty, pokud jim majitel věnuje předepsanou údržbu, vydrží statisíce kilometrů a to je mnohonásobek průměrného ročního nájezdu. Zde má zkušenost: poté, co jsem poznal nové modely automobilů s jejich desítkami asistentů a regulátorů: Jsem pevně rozhodnutý zůstat u svého modelu 2015. Zatím jediná porucha – praskla žárovka. Teď jde o to vydržet, než to běsnění přejde. Co se fyzické výdrže týká, obávám se, že auto vydrží déle než já, říkám polovážně, ale spíš vážně s vědomím, že jistě nejsem zdaleka sám, kdo se na věc takto dívá.

Zelené běsnění jistě narazí na tento druh rezistence. Lidé si nechají své benzínové a naftové automobily. Na Kubě jezdí auta z padesátých let, taky je to vzdor důsledkům násilné ideologie. Co udělají revolucionáři? Možná zavedou příděly na palivo a budou ho rok po roce ubírat. Jako pamětník jsem zažil lístky na potraviny – a benzín dvou barev, čirý a červený,, jeden pro soukromé, druhý pro státní auta, nepamatuju se, který byl který, byl jsem tehdy řidičem tříkolky. Pokvete černý trh, lístky na benzín se budou prodávat pod rukou.

Život si pomůže, to je moje přesvědčení celoživotního optimisty.