Tahle strana dovedla vždycky tvrdě zatočit s těmi, kteří nedrželi linii. Takže když v úterý rokovali o veřejném vystoupení poslance Stanislava Grospiče a neodmítli ho, znamená to, že Grospič je v linii strany: invaze vojsk Varšavská smlouva a následný vojenský dozor Sovětské armády nebyla okupace a ti, co přišli o život, neopatrně skákali pod auto.
Premiér Babiš velmi opatrně celou věc komentoval, aby se zalíbil všem, a zalíbil se jen někomu.
Nebylo to první a jistě ani poslední stalinistické vystoupení dotyčného poslance. Vzrušuje tím ale možná jen pamětníky anebo citlivě zaměřené příslušníky mladší generace. Našinec, který rok 1968 natvrdo zažil a opravdu chodil mezi mrtvými a umírajícími v improvizovaném lazaretu v přízemí budovy rozhlasu, samozřejmě cítí, jak se mu otevírá kudla v kapse. Když ale se s těmito pány po právu nezatočilo v prvním porevolučním nadšení a získali beztrestnost výměnou za hladké předání moci (a následně se vyhlásila doktrína, že za morální bídu nenesou zodpovědnost komunisté, ale národ, který si to údajně nechal líbit), dnes nemá moc velký smysl se tím vážně zabývat. Tím spíš, že komunisté fakticky už málokoho zajímají a hlavní hrozby naší svobodě jdou ze strany progresistických sociálních inženýrů, kteří zasahují do oblastí, které i komunisté a jejich předchůdci nacisté nechávali v klidu, například do rodiny.
Nicméně, ještě k těm komunistům.
Ono je zdánlivě zvláštní, že se hned po převratu nedali na revoluční stranu. Vždyť Dubček byl komunista a Sověti k nám vtrhli se 6000 tanky proto, že komunistická strana si získala důvěru veřejnosti. A jejich samopalníci odvlekli do Moskvy komunisty.
No jo, já vím…
Ona si tenkrát získala důvěru veřejnosti, protože to vypadalo, že hodlá s tím nesmyslem skoncovat… tak, jako to pak udělal po dvaceti letech Gorbačov a po něm Jelcin. Žádná změna linie tedy nebude, budou tady strašit dál a občas některý z těch průbojnějších pronese něco, co vyvolá pozornost. Budeme je tu mít pořád, konec konců, ve Španělsku také pořád mají stoupence Franca.