Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Viz k tomu co říkal pan Bárta předemnou.....Já se poslední dobu dovím, proč ČT tak pořád hází špínu ba Babiše (taky ho nemusím, ale jen diskuze). Když je nějaká reportáž je dán 80% prostoru vládě v demisi a zbytek sem-tam může někdo něco říci z vlády nové. Je zcela průhledné "za koho ČT kope".....objektivní médium :) :) :) To je dle mého smutné.....

Aston napsal - "Kéž by na jeho místo nastoupil takový vlastenec, jako je on a kéž by nástupce Jany Černochové nevyhledával nesmyslné spory, které armádě škodí." -

Ano, vlastenci musí být vojáci v naší armádě. A bylo by dobře, kdyby byli všichni občané ČR vlastenci. Kolaboranti s ruskem táhněte do vaší Říše Zla. Ale proBoha - Černochovou NE ! Ta nakupuje dvojnásobně předražené zbraně než další Evropské země. A polní kuchyně za 65 000 000 korun s helmami kus za 115 000 korun je jen taková třešnička na jejím dortu. Ta letadla, transportéry nakoupené za vyhozené miliardy známe. A to naše média s Astonem neřeší a mlčí... Ona nekupuje ÚČELNĚ a VÝHODNĚ, ale chce s fialkami utratit 2 % z našeho HDP, tedy cca 160 miliard... To je cíl - ty peníze ROZHÁZET.

Kde jsou ty radary za které Metnar utratil 4,5 miliardy, Fridrichu? A co průstřelné vesty nakoupené v roce 2020? Co nevyhovující vojenská obuv? Atd., atd....

Oni mají máslo na hlavě všichni, tak si sundejte klapky.

Bolsevicke PŠM takrka v kazdem prispevku a soudruzi postupne pritvrzuji ....

Za chvili budou vyzyvat k dobiti “zimniho palace”

🤣🤣🤣🤣

Pokud lidskou společnost chápeme realisticky, nikoli idealisticky, musíme přijmout základní fakt: společnost existuje pouze jako struktura hierarchických vztahů. Bez hierarchie není koordinace, není rozhodování, není odpovědnost, není skupinové jednání. Vše, co má sociální povahu, je projevem nějaké formy organizovaného postavení nadřízenosti a podřízenosti. Tato struktura není vnější přídavek; je to samotná definice společnosti.

Armáda je extrémně koncentrovanou podobou tohoto principu. Vojenská organizace není nic jiného než precizně vymezená hierarchie, kde každý článek řetězce má jasné pravomoci i povinnosti. Poslušnost není volitelná morální vlastnost, nýbrž základní funkční parametr. V okamžiku, kdy se toto pravidlo poruší, hierarchie se rozpadá — a s ní se rozpadá celá instituce.

Z tohoto hlediska je veřejné vystupování generála Řehky proti závaznosti politických rozhodnutí závažným narušením samotného jádra armádní struktury. Generál, který zpochybňuje rozkazy, neguje princip, jenž jej samotného definuje jako článek hierarchie. Pokud si vyhrazuje právo rozhodovat podle vlastního uvážení, přestává být součástí vojenské struktury a začíná si osobovat roli politického aktéra — aniž by k tomu měl jakýkoli mandát nebo kompetenci.

Hierarchie je však v armádě jasně daná:

Politici rozhodují, vojáci vykonávají.

Civilní autorita stojí nad armádou právě proto, aby ozbrojené síly nebyly svévolným centrem moci. Politické rozhodování o válce, aliancích a státních prioritách je mimo oblast vojenské odbornosti. Voják bojuje podle rozkazů, které vycházejí z politického mandátu vlády a parlamentu. Tím je zajištěna kontinuita a kontrola moci.

Když generál Řehka veřejně vyzývá k potenciálnímu neuposlechnutí politických rozhodnutí, dopouští se chybného výkladu své role v hierarchii. Staví se nad civilní řídicí vrstvu, která má být nad ním. Tím nejen porušuje vlastní služební povinnosti, ale především rozbíjí zakládající strukturu společnosti: jasný řetězec nadřízenosti a podřízenosti, bez něhož není možné společenské fungování.

Je to zásadní omyl: společnost existuje jako hierarchie a armáda je její nejčistší model, proto výrok generála Řehky není pouze politický názor. Je to vzpoura proti sociální struktuře samotné. V momentě, kdy vojenský velitel odmítá roli podřízeného vůči civilní autoritě, degraduje celou armádu na neřízený útvar osobních ambicí. A stát, jehož obranu má zajišťovat, tím vystavuje přímému ohrožení.

Každý, kdo si je vědom skutečné podstaty fungování lidské společnosti, musí odmítnout představu, že by voják mohl být současně politickým arbitrem. V okamžiku, kdy voják začne diktovat politiku, hierarchie se obrací vzhůru nohama — a společenská struktura se stává nefunkční. Proto je Řehkovo vystupování nejen neprofesionální, ale i systémově destruktivní.

Co je to ta kremrole? Aston má za sponzora nějakou cukrárnu nebo pije špatný alkohol? To, že naše armáda je expediční sbor, který je schopen ubránit něsto velikosti Brandýsa nad Labem asi tři týdny, se obecně ví a Řehka tomu rozhodně nepomohl. Místo toho se zapůlétá s podivnými organizacemi. Tak ať jde...

Kremrole je kdokoliv, kdo s Neffem odmítá sdílet jeho fantasmagorie.

Astone,

až takhle vnucovaná reklama přes Tvůj text,

NP

neprospívá.

No to je opravdu zajímavá otázka, komu skládat účty. Protože - připomeňme, že my "NaTo" máme. Takže už ta představa, že by se naše armáda individuálně sama rozhodla a sama bránila republiku před nepřítelem, je falešná. Právě proto jsme v NATO, že ta obrana má být společná a koordinovaná.

A pochopitelně předem schválená politiky, ve vedení všech členských těch států.

Tedy, aspoň takhle se ta story, zatím vyprávěla. Ale EU rozhádala s Trumpem, ani v tom už není takové jistoty..Ovšem tím hůř, kdyby se naše army rozhodla jít sama "na Rusa", tak as daleko nedojde...

máme Článek 5 (Catch XXII/5).

/nám konzervy unra a nepříteli 356-té vážné varování.

Brusel: Sami máme málo

Na té chciválky milované Ukrajině se nějak ta kradokracie celá sype - už protikorupční vlétla do kanclu Jermaka a Jermak odstoupil. O této možné "změně narativu" jsem tu psala před několika měsíci - jak je snadné udělat z hystericky oslavovaného hrdiny odpornou bytost :). A u UA to bylo velmi snadné,stačilo přestat lhát a napsat pravdu o tamější megazkorumpované kleptokracii - tamní diktátoři se cítili naprosto nedotknutelní. Fascinující tah Zelenského, že poslal nyní s amíky vyjednávat Jermaka - toho Jermaka, kterého většina ami politiků i administrativy nesnáší kvůli jeho buranskému, drzému chování :). ** Že to zveřejnění pravdy o ua kleptokracii je práce amíků, je jasné. Jen ti naši chciválkové nejsou stále ochotni přiznat, že miliardy, které vyždímali ze svých občanů , posílali na zlaté hajzlíky ua zlodějů. Mimořádně odporných ua zlodějů, kteří okrádali ve velkém svoji vlastní zemi ve válce - rozkradli i prachy na vybudování obranné linie, nechali tam své vlastní vojáky pochcípat, své obyvatele nechají pomrznout, protože rozkradli peníze na ochranu elektráren - tak je to tam se vším. A není to jen nyní, ve válce - tak to na UA chodí od doby, kdy se z ní stal samostatný stát -původně velmi bohatý s státním dluhem nula. Ukrajinci si z Ukrajiny udělali za pár desítek let navždy megazadlužený, rozkradený banderistán. A tohle nám chtějí uamilci z Bruselu i u nás hodit na krk.

Ukrajina fakticky přišla o prezidenta - Zelenskij byl jen loutka Jermaka.

Tipuju to na dost rychlý konec bez ohledu na situaci na bojišti, která je ostatně také mizerná.

Dovoluji si upozornit, že nálepkování jako prostředek politického boje nefunguje. Viz výsledky voleb nejen u nás, ale téměř v celém demokratickém světě.

"Elity" příslušných národů, včetně našeho, které o sobě tvrdí, ze jsou inteligentní, intelektuální, vzdělané a nevím co všechno ještě dalšího - by to měly předvést v praxi a vymyslet lepší způsob jak veřejnost přesvědčit o své pravdě tím, že je označí za "chcímíry a kremrole"

Autor článku správně upozorňuje na problém „komu skládat účty“, ale uniká mu jedna zásadní rovina, bez které nelze armádu vůbec chápat. Vojenská organizace stojí na principu poslušnosti. Nejde o metaforu ani o přežitek, ale o základní konstrukční pravidlo ozbrojených sil. Armáda je funkční pouze tehdy, když všichni její členové — od vojína po generála — respektují řetězec velení.

Z toho vyplývá i další zásadní princip, který bývá v debatách často přehlížen: funkce vojáka a politika se musejí striktně oddělovat. Voják není tvůrcem politiky — je jejím vykonavatelem. Politická rozhodnutí o válce a míru, o bezpečnostních prioritách, o zahraniční politice i o použití ozbrojených sil přijímá demokraticky zvolená reprezentace. To je základní demokratická kontrola armády a jediný způsob, jak zabránit tomu, aby ozbrojené síly začaly uskutečňovat vlastní politické představy.

Voják, ať je to vojín nebo generál, nemá žádný politický mandát. Občanům se nezodpovídá on, ale vláda a parlament, kteří mu zadávají úkoly. V okamžiku, kdy si generál začne osobovat právo formovat či ovlivňovat politická rozhodnutí, překračuje hranici své funkce. Nejenže tím zasahuje do oblasti, ve které není odborníkem — mezinárodní politika, diplomacie, strategické priority státu a volba rizik jsou civilní doménou — ale zároveň obchází demokratickou legitimitu, kterou voják jednoduše nemá.

Řehkova veřejná výzva k neuposlechnutí rozkazů proto není jen porušením vojenské disciplíny. Je to zásah do samotného principu, podle něhož armáda podléhá civilní politické kontrole. Ovlivňovat politická rozhodnutí bez mandátu znamená podkopávat demokratický řád. Voják necvičí bojové operace proto, aby si prosazoval svou politickou představu světa, ale aby realizoval rozhodnutí těch, kteří byli zvoleni právě k tomu, aby rozhodovali o směřování státu.

To není projev autoritářství, ale praktická podmínka jakékoli demokratické armády. Vojenské struktury postavené na osobním výkladu politiky jednotlivými generály jsou cesta ke ztrátě kontroly, k chaotickým konfliktům a k oslabení bezpečnosti. Pokud se má stát ubránit vnějším hrozbám, musí mít jistotu, že ozbrojené síly jsou loajální, apolitické a připravené plnit úkoly, které jim stanoví civilní autorita.

Řehkova výzva proto není politickým názorem generála. Je to rozkladný moment, který podrývá soudržnost armády i stabilitu státu. Pokud něco skutečně ohrožuje českou bezpečnost, není to hypotetický scénář politického vývoje, ale právě představa, že armáda může být politickým aktérem a že poslušnost v ní je volitelná. Kdo nechápe, že apolitičnost a poslušnost jsou definiční povinnosti vojáka, ten nechápe ani to, co činí armádu armádou.