Průzkumy zdaleka nejsou výsledky, to především. Výzkumy preferencí ale přece jen potvrzují to, co se rýsuje už dlouho. Obliba občanských demokratů a jmenovitě Mirka Topolánka zde převyšuje nad oblibou prokázanou sociálním demokratům a Davidovi Rathovi. Převaha v poměru 6:4 však není tak zdrcující, jak by se dalo čekat po soustavné soustředěné mediální palbě směřované na Rathovu hlavu. K zamyšlení vybízí i srovnání důvodů neobliby. Kariérismus, lstivost a nepoctivost vytýkají respondenti oběma politikům více méně stejnou měrou, liší se ale v tom, co vadí nejvíc - Topolánek je podle jedněch hloupý a nekompetentní, Rath je arogantní. Samozřejmě, že i Topolánkovi vytýkají aroganci, ale až na třetím místě. Zdá se, že mnozí lidé si vzali k srdci slavnou Klausovu esemesku o "dutém prázdném topolovi". Voliči se však dušují, že dbají hlavně na programy stran. Bylo by zajímavé udělat průzkum toho, jaké mají mínění politici o svých voličích, zdalipak věří, že opravdu třetině voličstva záleží spíš na programu než na cokoli jiném!

Jestliže v Praze uspějí lidovci, pak tento průzkum naznačuje, že to bude do značné míry osobní zásluha Cyrila Svobody. Třebaže se lidovci pohybují v Praze na hranici volitelnosti, Cyril Svoboda je vnímán lépe než David Rath! Samozřejmě, že důvod tkví částečně v tom, že je to ministr zahraničí a je to vážená a respektovaná osoba.

A konečně je třeba se pozastavit nad výsledky komunistů. Pražské preference jsou zhruba poloviční, než je celostátní průměr. I to zřejmě souvisí se sebevědomým postavením Prahy v celostátních souvislostech. A nic nebylo platné, že komunisté stavějí do čela Jiřího Dolejše, muže opředeného pověstí reformisty, ne-li rovnou opozičníka.

Suma sumárum, výsledky pražských preferencí půl roku před volbami věští vyrovnané výsledky a to je totéž, co značné povolební komplikace, ať už se sestavováním vlády, tak i později, při běžné parlamentní rutině.