Komické momenty lze najít na všem, a v komice jsou skryty i tragické rysy. Tak kupříkladu soud pro lidská práva vyzval Česko, aby přemístilo ze zařízení v Bělé-Jezové afghánskou rodinu s dětmi. Českou republiku u řečeného soudu udala česká Organizace pro pomoc uprchlíkům. Velmi smutná věc.

Nyní ty grotesky: ve stejnou dobu rozhodlo ministerstvo vnitra, že dotyčná rodina bude vyhoštěna, bez udání místa, kam bude vyhoštěna. Ve stejnou dobu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prohlásil: žádná registrace - žádná práva. Ta nešťastná rodina není registrovaná, tudíž je v procesu vyhoštění v souladu s programem pana předsedy Evropské komise. Jenže je tu listina lidských práv a to je ústavní dokument, takže je nad běžnými zákony, jimiž se řídí české ministerstvo vnitra. Tudíž registrace netřeba a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nechť se odebere do hájíčka i se svým hrdinným prohlášením, jak jsme to slýchali v základní vojenské službě: - Ně, ně. Něma registraci, něma narok. To je tragi-komický moment.

Ono je těch komických momentů víc. Tak třeba Česká republika je momentálně na pranýři a kde kdo se za ni stydí a jsou i lidé, kteří se studem zalykají. To proto, že si její vláda myslí něco jiného, než slyšíme z Bruselu, i s přihlédnutím k tomu, že se bruselská dikce silně mění den ode dne. Ono to Junckerovo Ně, ně, Něma registraci, něma narok by před dvěma týdny nebylo myslitelné. Jenže není pravda, co opakují ti, co udávají Českou republiku po lidskoprávních soudech, že totiž je česká pozice taková, že imigrační krizi ať odskáče někdo jiný. Ta česká pozice je od začátku jinde. Její pozice vychází z prosté lidské logiky. Podpora pronásledovaným musí mít nějakou strukturu a ta musí začít u kontroly území. Není možné se ujímat každého, kdo o sobě prohlásí, že ho pronásledují. Začátek toho všeho musí být na hranicích a ty musí být kontrolovatelné a kontrolované. To je vážné.

Zdá se ale, že je zde cosi, co obrací do grotesky vše, co se býti zdá logickým. Ústavní traktát o lidských právech je nad obyčejným právem a proti němu je lidský stát krátký, protože připustil, aby se stal základním zákonem. Takže lidé, kteří dle Junckera nemají žádná práva, mají všechna práva dle Štrasburku. Kdyby byl živ Franz Kafka, mohl by sáhnout po peru.

Groteskní momenty se ovšem promítají i v praxi. My jsme ten špatný stát, který odmítá kvóty, a plivají na něj všichni z těch hodných států, které si kvóty odhlasovaly. Ve výsledku ale reálně akceptují ty hodné státy promile uprchlíků, jež jim přidělují kvóty, které si nadšeně odhlasovaly, zatímco jejich představitelé se šklebili na kolegy kvóty odmítající. V Německu mají vnitrospolkové kvóty a ani ty se nedodržují, takže nejvíc trpí Bavorsko, které je první na ráně. Juncker nejuncker, budují se hranice a železné opony.

Kdyby se začaly budovat i uvnitř Německa, a to je nápad spisovatele sci-fi, tak to by byla groteska nakvadrát. Ale dá se to stoprocentně vyloučit? Myslím, že ano, ale čertík se mi v zátylí směje.