Bezvýsledná hlasování o nedůvěře vládě patří k našemu politickému folklóru a před začátkem prázdnin si ho vychutnáme znovu. Je to výraz naprosté bezmoci, ovšem s groteskními prvky. 

Pro nedůvěru vládě budou hlasovat i ti poslanci, kteří by se do parlamentu příště nedostali, kdyby vláda padla (a stala se další spousta věcí, které nenastanou) a byly nové volby. Pokud by se nestalo něco zcela nečekaného, volby by opět vyhrál Babiš a výsledek by byl více méně stejný.

V této potyčce zaniká poslední trapnost sociálních demokratů, kteří neslaně nemastně pohrozili, že odejdou z koalice kvůli Semínovi, avšak vzápětí oznámili, že budou hlasovat pro pokračování vlády.

Jsou ovšem na tom tak, že už jim prakticky nic nemůže ublížit.

Ještě k Semínovi

Připomeňme, že Michal Semín jje vyhraněný konzervativec, katolicky zaměřený. Okamura ho nominoval jako člena do sedmičlenného sboru Rady České tiskové kanceláře. Kdyby tam někdo nominoval ostře vyhraněného progresivistu, bylo by ticho po pěšině. Jenže Semín si myslí, že manželství je institut pro ženu a muže a že „kluci mají penis a holky zase vagínu“, jak víme z filmu Policajt ze školky. Takto reakční názory je třeba penalizovat. 

Nicméně, zralá úvaha by asi měla znít nějak takto: ČTK je tisková agentura a měla by být objektivní, a tudíž neideologická – na jakoukoli stranu. Dohlížet na její nestrannost by asi měli ženy a muži nikoli vyhraněně ideologicky zaměření. Prostě – rada střízlivých, moudrých, rozmyslných lidí. Jenže ti nám mizí ze scény stejně rychle jako motýle.