Koaliční dohoda podepsána
Nebýt konfrontační omáčky, krmě by byla neslaná nemastná bez výrazných chutí, jak nám ji naservírovala koalice sociálních demokratů, anonistů a lidovců. Ani jedna ze tří koaličních stran nemá žárnou zapalující ideu a nenabízí strhující osobnost. Z toho, co je zatím známo, lze usoudit, že se rodí standardní udržovací vláda zaměřená na udržení pokud možno bezotřesového stavu věcí. Nebylo by o čem mluvit, kdyby tu nebyly konfrontační prvky, jeden vůči Hradu, jeden uvnitř sociální demokracie. Ta zůstává rozpolcená a její stoupenci si mohou říkat útěšná slova o tom, že je tak tradiční a má tak hlubokou historickou minulost, že ji nemůže potkat to, co zřetelně hrozí ODS, totiž zánik nebo přinejmenším odchod do okrajovosti.
Bohuslav Sobotka důstojně hraje hru o tom, že jsou u nás normální poměry. Dojíždí do Lán za Zemanem, v neděli dokonce tajně. Nikdo neví, co se peče, a neplatí dokonce ani slogan, že u nás v Čechách se všechno vykecá. Opatrně byla dementována nepotvrzená zpráva, že Zeman nesouhlasí ve složení vlády prakticky s nikým. Tahle hra na normalitu ale jednou skončí. Zeman bude muset dříve či později někoho jmenovat premiérem a nemůže do nekonečna protahovat situaci, kdy zemi řídí vláda bez parlamentní legitimity. Cudné označení "vláda v demisi" je přinejmenším zavádějící, ve skutečnosti lživé až podvodné. Ta vláda už tu dávno nemá co dělat, protože je připravena vláda nová, vzešlá z voleb. Tento imperativ zesílil po včerejšku, kdy byla koaliční dohoda podepsána. Miloš Zeman nemůže tento stav protahovat do nekonečna.
Ledaže by mohl. Caligula taky jmenoval svého koně konzulem.
