Klíče byly ve Švýcarsku
Mechanismus zlodějny spočíval v tom, že bylo možné si z podniku vzít peníze a za ně si podnik koupit. Nikdo nedokázal, že jde o tytéž peníze, že je to něco podobného, jako když se baron Prášil vytáhl z bahna i s koněm tak, že se tahal za vlasy.
Švýcarské "bankovní tajemství" bylo bezpečný základ pro machinace všeho druhu. Jak bylo možné, že drželo - a do značné míry dodnes drží - tak dlouho? Protože i v mezinárodním měřítku chybí "politická vůle" v případech, kdy z něčeho špatného profitují ti, kdo mají moc ho zrušit. Ve švýcarských bankách si udělali skrýše zloději i diktátoři, podvodní bankéři i zkorumpovaní politici.
Takže pohádka s dobrým koncem?
Teď bude záležet na našem soudnictví. Tady nám už žádní Švýcaři nepomohou. Zatím naše soudy mnoho zářezů na pažbě nemají. K podvodným machinacím nepřispívaly jen švýcarské banky, ale také politici, kteří machinace přímo nebo nepřímo kryli.
Kryli? Proč ten minulý čas? Však se to děje dodnes.
