Čistě vzato z hlediska ústavy, nemají tyto výsledky s řešením situace nic společného. Důvěru získává vláda v dolní sněmovně, ne v horní, a i kdyby senát ovládli ti pověstní Marťané, přímý vliv na vládu by neměli. Jde spíš o morální právo na to, kdo má spravovat zemi příští čtyři, vlastně tři a půl, vlastně tři roky, když odečteme předvolební období, kdy se nevládne, ale pitvoří. Pokud by sociální demokraté dostali v pátek a sobotu od voličů další výprask, pak by jejich morální právo na tuto další tříletou vládu bylo značně pochybné - i kdyby si ho s pomocí komunistů a jednoho či více přeběhlíků vymohli. Což je velmi pravděpodobné, že se o to pokusí s ohledem na letoru Jiřího Paroubka.

Krach projektu
S velkou mírou nadsázky to připomíná ústup Napoleonovy Velké armády z Ruska: v ledových vichřicích nezájmu zůstávají na ústupové cestě trosky původně velkolepého projektu. Zvýšit výběr daní, to je touha systému, který potřebuje více daní, aby si za ně koupil více hlasů v nejbližších volbách. Úplně první padla povinnost vydávat paragony. Tento nesmysl se potkal s dosud neslýchanou vlnou nevole a nadávali na něj všichni, ti, kdo byli nuceni je vydávat, i sami zákazníci. Padl projekt majetkových doznání, tento sen činovníka toužícího nahlížet občanům do kapes a časem snad i do ledničky a pod peřinu. O registrační pokladny s fiskální pamětí se vedl dlouhý zápas a nakonec byl přijat poslanci tehdejší koalice jen s nechutí - s výjimkou komunistů, kteří jsou pro jakoukoli šikanu volného podnikání, které právem vnímají jako největšího nepřítele jejich ideologie.

Sněmovna schválila odklad zavedení pokladen o jeden rok obrovskou převahou 148 proti pěti. Tento krach původního projektu má zvláštní význam v období mezi dvěma koly senátních voleb: levice, vystrašená vidinou možného fiaska, si nechtěla troufnout pozlobit ani jednoho voliče, který se chystá v pátek nebo sobotu k volební urně. Zasmušilí budou samozřejmě prodejci a servismani těchto pokladen - ale ti mají smůlu, jako bývá občas každý, kdo je statisticky bezvýznamný.