S tím se dá rozhodně souhlasit. Emisní povolenky jsou nástroje, které Evropská unie vytvořila, aby mohla splnit svůj závazek snížení emisí skleníkových plynů vyplývající z Kjótského protokolu, který vstoupil v platnost v únoru 2005. Celkový objem skleníkových plynů, který mohou vyprodukovat jednotlivé členské státy EU, stanovuje Evropská komise. Ta při svém rozhodování vychází z tzv. uhlíkové náročnosti jednotlivých národních ekonomik. Každý stát EU rozdělí mezi producenty skleníkových plynů emisní povolenky. Na evropských energetických burzách se zprostředkovává nákup a prodej emisních povolenek za tržní ceny.
Suma sumárum jde o to, aby naše podniky chrlily do ovzduší co nejméně oxidu uhličitého, protože ten prý je největším viníkem onoho údajného globálního oteplování. Nejde tedy o žádné jedovaté plyny nebo částice, které by skutečně poškozovaly životní prostředí a byly nebezpečné našemu zdraví. Jde jen o plyn, který byl prohlášen za viníka všech světových katastrof. Evropské státy tímto opatřením ještě více podvazují beztak málo výkonnou ekonomiku a zdražují všechny energie a výrobky. Jestliže si má podnik koupit tyto novodobé environmentalistické odpustky, náklady pochopitelně rozloží na své zákazníky. Taky proto se ke Kjótskému protokolu většina rozumně uvažujících zemí nepřipojila.
Pokud Václav Klaus o emisních povolenkách prohlásí, že je to ekonomický nesmysl, říká to příliš jemně. Emisní povolenky jsou totiž ekonomický zločin. Jde doslova o hospodářskou sebevraždu, kterou si ve jménu spásy zeměkoule hlásané ideology environmentalismu nadiktovala Evropská unie. Zbytek světa se jen potměšile pochechtává, když vidí, jak si pod sebou starý kontinent řeže větev.