Udělal to opatrně a s výhradami – nevrátil je sněmovně. Objektivně vzato je to dobře, z mnoha důvodů. On sám se odvolává na to, že nechce dělat vládě potíže. To řekl pro pobavení publika, protože dělání potíží je jeho hlavní zaměstnání a vysvětluje to hájením národních zájmů. Snad časem dokážeme vyčíst z textů jeho dvou klaunů, jaké byly hlavní důvody. Možná v tom sehrál roli i postoj části intelektuálů, kteří jsou proti.

Církevní restituce byly tedy protlačeny, doslova propasírovány, jako ježek kanálovou mříží, a že je to hodně přiléhavé přirovnání. Většina těsná, legitimita de iure nezpochybnitelná, avšak fakticky víc než pochybná. O věci s dopadem na celou dlouhou etapu dopředu rozhodují lidé, kteří mnohdy nemají důvěru a zcela jistě nebudou poslanci, až se roztočí privatizační kolečko a až fiškusové začnou rozebírat církevní majetky. Éra Kožených neskončila – ta pokračuje a takzvané restituce dávají těmto lidem široké pole k působení.

Je to dáreček levici – každá nová aféra kolem kradení církevních majetků – a že jich panečku bude – dá levicové propagandě dostatek vody na mlýnské kolo. Na podvodu s obnovitelnými zdroji elektrické energie se modří účastnili s oranžovými ruku v ruce, však taky oranžoví tiše mlčí a nesnaží se svým voličům vysvětlovat, že za zdražení elektřiny mohou modré straky. Tady si smočily zobec hlavně oranžové straky. Ale v chystaném rozebírání církevních majetků oranžoví nejedou, přinejmenším otevřeně v tom nejedou. Otevřeně byli proti a na billboard s chamtivou prelátskou ruku se hned tak nezapomene.