Tak teď už je na tapetě tunelování ústavy, tak totiž charakterizovala Klausovu novoroční amnestii místopředsedkyně senátu Alena Gajdůšková. Patří k senátorům, kteří se domáhají u ústavního soudu revize sporného bodu dvě, který ruší vyšetřování mnoha skandálních korupčních kauz. Jak se ústavní soud rozhodne, je těžké předvídat. Má teď skvělou příležitost oplatit Klausovi všechny ústrky. Pokud ale sporný bod zruší či omezí, anebo s ním provede jakýkoli právnický trik, sotva kdo uvěří, že rozhodnutí vyvěrá z horoucí touhy čistě a nestranně sloužit právu. Tak to chodí, jakmile se jednou rozmlží hranice mezi pilíři moci, konce nevidět.

Proti amnestii se vyslovil i Klausův vlastní legislativní odbor – který ale dostal materiál k posouzení až ex post, Klaus mu křížek vtiskl do ruky, až když byla truhla na dně hrobu. Truhla s důvěrou, samozřejmě. Což ukazuje na to, že Klaus amnestii nekonzultoval nejen s vládou, ale ani s vlastním legislativním odborem. S kým tedy? Otázka nejapná, protože Klaus ví všechno nejlíp a konzultovat nepotřebuje.

Nezbývá než si povzdechnout. Petru Nečasovi unikla o fous příležitost pochlapit se. Jak to bylo v Knoflíkové válce? Kdybych to byl věděl, tak bych sem nechodil. Kdybych to věděl, jak to bude, tak jsem tu aminu nepodepisoval.

Co by se stalo? Nastala by bitva o ústavní práva a povinnosti. Ale oběti H-systému by mohly mít přinejmenším pofidérní vidinu, že se někdy dočkají aspoň spravedlnosti. Když už ne peněz nebo nedej bože domečku.