Zákonný přílepek §318a má mnoho společných rysů s nápadem policejně honit Tomia Okamuru kvůli hnusným předvolebním plakátům. Jeden, myslím, dominuje: nebude mít pozitivní efekt.

Že tady cizí moc, proč to opisovat, jde o Rusko, provozuje „neoprávněné aktivity‟, je mimo debatu. Stačí připomenout Vrbětice a je jasno. Zdaleka nejde jen o vyhazování muničáků do povětří. Rusko proti nám vede hybridní válku, to znamená propagandu, financuje kolaborantské skupiny a provozuje i přímo špionáž. Republika není zcela bezbranná, zase to lze ukázat na příkladu Vrbětic. Tváře viníků známe, že jsou pro spravedlnost nedostupní, je „vyšší moc‟, ale aspoň se podařilo vyhodit ze země špióny z ruské ambasády. Stát by ale rád získal cosi jako „kladivo na kolaboranty‟. Soudí, že dosavadní právní výbava mu nestačí. Proto se za přijetí zákona přimlouvá BIS (tajná služba). Nechme stranou, že otevřené zasahování tajné služby do legislativního procesu je neslýchaný skandál, který by měl mít velmi drsnou odezvu. Držme se výchozí premisy, že pozitivní efekt zákona (pravděpodobně bude přijat a prezident ho pravděpodobně podepíše) je krajně nejistý.

Připomeňme si konkrétní událost z nedávné minulosti.

V roce 2006 se začalo uvažovat, že by ve vojenském prostoru v Brdech měl být instalován americký protiraketový radar. V roce 2008 dokonce ministři zahraničí Karel Schwarzenberg a Condoleezza Riceová podepsali příslušnou smlouvu. To vše se dělo pod obrovským protitlakem. Nejviditelnější organizací byl spolek Ne základnám. A jsme u toho. Karel Pacner v roce 2008 na den přesně před sedmnácti lety, v Neviditelném psu psal o Rusech platících Ne základnám. V článku je vše, co platí dodnes. Ruský pach je z toho cítit zcela zřetelně, dokázat se to nedá. Rusové nejsou hloupí. Naopak, hlupáky z lidí se čerstvě pokusil udělat Miloš Zeman, když v pořadu Rozstřel na iDnes odmávl otázku týkající se financování jeho strany Zemanovců s tím, že dotyčného advokáta nezná a navíc je to Američan...

Nic, co se dosud za posledních třicet let stalo, nás nevede k naději, že „kladivo na kolaboranty‟ pomůže odhalit tajná spojení z Moskvy. Rusové mají sto let zkušeností s vlivovými operacemi. Využívají okamžitých nálad i zažitých vzorců veřejnosti té které země. Onen „radar v Brdech‟ bez problému smázli. Postavili se i proti radarové obraně NATO chystané o něco později. Nyní se připravuje společná evropská protiraketová obrana ESSI, připojilo se k ní zatím 14 států. Jelikož jde o evropskou iniciativu, nehrozí nic konkrétního, ale kdyby přece, můžeme si být jisti, že Ne základnám popadne ruské noty a s Lubomírem Zaorálkem vyrazí do boje. Jak se v praxi projeví paragraf 318a? Kolik ruských agentů se podaří tímto kladivem utlouct?

Tím není řečeno, že přílepek §318a nebude mít žádný efekt. Vidím dva bezprostřední, vzájemně provázané.

Povede k právní buzeraci dezolátů a proruských mašíblů, to zaprvé. Buzerování mašíblů obrovsky posílí dezolátní scénu, jako se to ostatně děje už dnes, to zadruhé.

V zemi která má za sebou půl století života pod německou a pak sedmkrát delší komunistickou šikanou je a bude negativně vnímán každý pokus zřídit instituci „na obranu demokracie‟. V současnosti je to zřízení „vládního koordinátora‟ a teď zákonné „kladivo na kolaboranty‟. Škody vyvolané existencí těchto institucí jsou násobně horší, než důsledky dezolátských blábolů.

Co všechno se musí stát, aby pachatelé dobra prozřeli a začali vnímat realitu?