Jde o studii vypracovanou Rakouskou obchodní komorou, která byla popularizována rakouským tiskem. Vyplynulo z ní, že je Rakousko na špičce žebříčku ochrany životního prostředí. Autor dovozuje na mnoha příkladech, jak tato studie mlží a kejklí s fakty. Tak například zamlčuje u nás málo známý fakt, že Rakousko kryje značnou část své spotřeby elektrické energie dovozem ze zahraničí, přičemž 30% této elektřiny je vyrobeno v jaderných elektrárnách. Tedy v těch elektrárnách, které Rakousko z čistě ideologických důvodů postavilo takříkajíc mimo zákon.

Pěkná ukázka manipulace je údaj o podílu v biozemědělství. Ve studii se Rakousko staví na první místo se 14% a Itálie jako druhá má jen 7%. Trik je v tom, že plocha zemědělské půdy v Itálii je mnohem větší než v Rakousku, jehož samotná rozloha je oproti Itálii čtvrtinová. Velké úsilí věnovala studie Obchodní komory zamaskování takzvané „ekologické šlápoty“, tedy dopadu průmyslu na životní prostředí. Rakousko jako průmyslově rozvinutá země ji má pochopitelně velkou, podle European Enviromental Agency je v Evropě na podprůměrném 16. místě. A tak dále, studie Igora Turečka rozhodně stojí za přečtení.

Co s tím? Výsledky Rakouska v ochran životního prostředí jsou vynikající a pro českého návštěvníka doslova do očí bijící, to je asi mimo diskusi. Čeká nás ještě dlouhá cesta, abychom se v budoucnu přiblížili stavu, na kterém je Rakousko dnes. Ale z něčeho bychom si příklad brát neměli. Mnohdy až hysterická ideologizace procesu, který musí být především technickou záležitostí, má škodlivé důsledky na „ekologii veřejného mínění“. Lhaní do vlastní kapsy se nikdy nevyplácí ani jedinci, ani státu. Takže Rakušany čeká v budoucnu nepříjemný šok, až budou muset revidovat svůj zaslepený postoj k jaderné energetice. A nepomohou jim žádné zmanipulované studie, kterými sami sebe vychvalují, jací jsou pašáci.