Úvaha o obdobném nesmyslu teď vyplula z prostředí politicky rozloženého vedení hlavního města. Snad v záchvatu populismu magistrát vypustil bublinu o jakémsi převýchovném táboru pro bezdomovce.

Nejmenovalo by se to koncentrační tábor, ale Centrum integrované pomoci. Byl jsem před patnácti lety v podobném zařízení, opět ve Francii, v Nanterre u Paříže. Byl to blok domů uvnitř bývalých kasáren a bezdomovce tam sváželi autobusy, do kterých je nalákali na bezplatný chlast. Opilé je dovezli do onoho centra, tam je umyli, odvšivili, nakrmili, ubytovali, pokud chtěli, nabídli jim bezplatný byt (byl jsem v jednom takovém bytě a mluvil s "polepšeným bezdomovcem") a dnes...

Pořád jde o jeden a týž problém. Pád do sociální propasti má trvalé následky na psychice člověka a jde o jev - dá se říci - sociálně dědičný. Nicméně je to problém definovatelný a co lze definovat, lze analyzovat a ovlivňovat. Čistě teoreticky by měly být řešitelné i problémy skupinové či individuální vyděděnosti.
Pokud ovšem by se na problém a jeho řešení nelepili vykukové všeho druhu, kteří z něho vytloukají pro sebe kapitál, třeba i pod záminkou "pomoci".
Přenést "bezdomovce na periférii"? Proboha, jsou to lidé a oni chtějí být v centru... Je to stejný nesmysl, jako když se hledalo "vhodné místo pro prostituci" v Holešovicích či ještě lépe, improvizuju, v Letňanech nebo Počernicích.